Dneska vyšla chvilka právě tak na poznámku o - nejspíš poslední - knize pana Třeštíka, který je mým docela oblíbeným historikem.
Poslední knížka Zápisník a jiné texty k dějinám je z převážně části skutečný zápisník, tj. poznámky o tom, co kde zajímavého četl nebo viděl. Trošku delších článků je v něm jen několik, ale pěkných. Skoro bych řekl, že nutnost vyjádřit se stručně mu svědčila. Výborný je třeba článek o osudu Slavníkovců a hlavně jejich vyvraždění na Libici: zcela se odchyluje od tradovaného státotvorného aktu Boleslava, který vybil své mocné konkurenty, aby sjednotil Čechy. Podává příběh tak, že vše vzniklo u Vojtěcha, který zachránil v azylu v kláštěře na Hradě cizoložnici a jejího milence. Odmítl je vydat nejspíš jejímu klanu Vršovců a sám se prohlásil za viníka, aby ochránil skutečného provinilce. Tím v logice krevní msty Vršovci odpřísahli vyvraždit jeho rodinu. Což za půl roku taky provedli. Vina Boleslavova jakožto vládce byla v tom, že zaručil Slavníkovi, že ochrání jeho sídlo před mstou, když Slavník vyrážel na vojenské tažení do Německa. Vládce totiž garantoval zemský mír proti krevní mstě.
Vojtěch pak celou historii překroutil, tj. nahradil Vršovce za všechny Čechy, aby odůvodnil v disciplinárních řízeních své opakované opuštění biskupského úřadu (možná i s razítkem!) a útěky do Itálie.
Třeštík má soustavně jeden silný motiv, a tím je Václav, jakožto věčný vladyka český. Už dlouho, nejen v poslední knize, umí fakt pěkně psát o tom, že
nezáleží, kdo tu v Česku zrovna dnes vydává rozkazy armádě, policii a špiclům, dříve či později totiž zemře, kdežto svatý kníže je nesmrtelný a jeho vláda nad českou zemí věčná.
Tradičně výborné má poznámky o charakteru dějepisectví vůbec, že to je vyprávění příběhů, které si veřejnost v nějaké brutálně zjednodušené podobě osvojí (vysokostaví vliv Palackého, který vlastně ten národní příběh sám ustavil). V této souvislosti mu občas nerozumím. Často se totiž posmívá konstrukcím pradávných národních dějin, když český národ dle něho vznikl v 18. století jako kulturní projekt po německém vzoru.
Současně ale píše o svatováclavské tradici s velkou hrdostí, dokonce poukazuje, že představa státu ztělesněného knížetem na nebesích byla v Čechách rozvinutá dříve než v jiných zemích - Karel IV. už ji kodifikoval vědomě a byla živá dlouho před ním. A že tato tradice docela zvláštně přežila do našich dnů. Takže tohle mi není úplně zřejmé a asi už mi to pan T. nevysvětlí.
Poslední poznámku si zaslouží ještě myslím ta zajímavá myšlenka, kterou on prezentuje jako hlavní výsledek práce jeho generace historiků, a sice, že odhalili společné rysy historie raných Čech, Polska a Uher. Že ten stát tu vznikl nikoliv dle současných západních vzorů, ale dle starších vzorů pozdně antických a karolínských, které pro tento region uchovala Velká Morava. Až ve 13. století se pak území těchto států zapojilo (na rozdíl od svých východních sousedů) naplno k evropskému typu civilizace - s dědičnou šlechtou a relativně nezávislou církví.
Nevím, jestli je nutno dávat docela dost peněz zrovna za tento sborník drobných novinových článků. Ale nějaké práce pana Třeštíka k četbě určitě doporučuji.
Související články: o dvou nejlepších Třeštíkových knihách jsem psal zde (o vzniku Velké Moravy) a zde (o počátcích Přemyslovců).