Krok byl velitelem římských bodyguardů v Anglii

23. březen 2008 | 23.32 |

A další nejnovější novinky z raného středověku.

Pokračuji ve svých raně středověkých rejdech ve veřejné knihovně. Už se mi jenom všechny ty nejistoty a domněnky z těch knížek začínají vzájemně plést. Dnešní kousek je zcela nový (rok vydání 2007) a obzvláště avantgardní. Moje pokusy o shrnutí berte prosím ještě s větší opatrností než obvykle.

obrvelky_1775.JKnihu Zrod českého státu: 568 - 1055 od Petra Charváta jsem četl navíc už asi před měsícem, takže jsem už většinu zase zapomněl. Převyprávět všechny ty dalekosáhlé souvislosti, o nichž se v ní spekuluje, bych však nepřetlumočil ani po čerstvém dočtení.

Většina pohledů na raný středověk představená v této útlé populární příručce ve mně vyvolávala pocit závrati. Přístup bych laicky označil asi za moderní a zdůrazňující mezinárodní souvislosti, o nichž jsem ještě jinde nečetl. Navíc se sám P.Ch. v doslovu hlásí k zálibě v provokativních otázkách. Určitá nekonformnost je zjevná - nepíše suše, používá místy i divný jazyk. Například důsledně hovoří o "vybrancích". Dlouho jsem to ignoroval, že to bude nějaký divný archeologický termín. Až časem mi došlo, že je to asi "příslušník elity".

Bez ladu a skladu zde nakupím pár špeků:

- Pracuje tam s latinským pojmem BOHEMI, což je asi klíčový pojem pro pochopení toho, co chce autor říci. Určitou nevýhodou pro mě, jakožto recenzenta, je, že jsem bohužel přesně nepochopil, co si pod tím pojmem představit. Mají to být asi obyvatelé Čech, u nichž se neví, kdo to vlastně byl. Zkrátka někdo tu evidentně bydlel, protože archeologové vykopávají jejich hroby a domy. Po dlouhá staletí se ale neví, jakým jazykem mluvili ani nic moc dalšího.

- Pověst o původu Čechů mu připomíná obdobnou pověst langobardskou (kteří, jak známo, v Čechách a na Moravě docela dlouho žili, než odešli postupně do Lombardie). Langobardi mají též dva bratry, zakladatele dvou odnoží lidu Winnilů. Jeden z nich přišel s lidem do Itálie, vystoupil na horu a pronesl prorocké slovo, že to tam bude OK.

- Ohledně pověsti o praotci se zastavuje i u postavy jeho nástupce Kroka (otce Tety, Kazi a Libuše), který v české pověsti není z literárního hlediska nezbytný - "není pražádného důvodu, proč by dotyčné tři dcery nemohl zplodit už sám praotec Čech". Proč byl tedy Krok tak důležitý, že nemohl být vynechán? Tady vidí spojení s jiným germánským kmenem, a to s Alamany. Crocus, panovník Alamanů, je totiž historickou osobností z přelomu 3. a 4. století. Pracoval jako velitel osobní stráže římského císaře Konstantina Velikého a údajně hrál podstatnou roli v tom, když se tento panovník prohlásil císařem na severní hranici římské Británie.

- Uvádí teorii o tom, že mnoho národů ve skutečnosti vzniklo řizeně v rámci pozdní římské armády, která byla organizována na etnickém základě.

To však nevylučovalo samozřejmě, že mužstvo bylo zčásti smíchané každej pes jiná ves. Nicméně oficiálně velení podporovalo jednotu těch armád a byli pracovníci politického vedení, kteří plánovitě tvořili národní ideologie a příběhy, které vojáky spojovaly za účelem zlepšené morálky. (Představuju si takovou soutěž pro vojíny o Crocusův odznak, kde museli vyjmenovat jeho dcery). Řím skončil a s ním i jeho armáda. Zůstaly jen národy a jejich pověsti o praotcích, věštkyních apod. NIcméně český pluk římské armády se zatím nenašel.

- Popisuje dálkový mezinárodní obchod přetrvávající i po zániku Říma (jehož součástí byl i Sámo) a jeho náhlé přerušení. Nějak obecně popisuje, že po Sámově smrti asi jeho říše úplně nezanikla, nejsou nálezy, že by zanikaly hrady. Pak popisuje avarsky ovlivněnou kulturu, která u nás je jen v nejjihovýchodnější části, hlavně v Mikulčicích, kde byl asi nějaký velmož, který měl dobré kontakty s avarským kaganem, ale současně si budoval vlastní postavení. Postupně pak přicházely asi různé nové vlny obyvatel, většinou stále primitivnější.

- Rozebírá náboženství, které možná tehdy vládlo. A zdá se mu, že staré slovanské slovo "mir" pochází ze starého íránského kultu Mithry. Spekuluje, že sídlo tohoto kultu bylo právě v Praze (překvapivě na Hradě) a že z tohoto důvodu mělo Pražsko zvláštní význam pro celou zemi. Na Hradě je řada nálezů už z doby před Přemyslovci, ale nevypadá to jako opevněné hradiště, spíš kultovní místo a hřbitov pro elitu. Je to ono Kosmovo vyprahlé (možná vypálené) místo zvané "Žiži" nebo "Žíž", kde stál ten starý kamenný stolec, na kterém byli korunováni staří přemyslovští (a nejspíš i jejich předchůdci mezi BOHEMI) vladykové. Dokonce na tuto tradici údajně navazuje tradiční užívaná formulace, kterou - s využitím svatého Václava, kterého do toho zamontovali - přebírali knížata při korunovaci "mir sv. Václava".

- Autor se ptá, proč nikdo nikdy nezpochybnil nadvládu rodu, který si začal říkat Přemyslovci, nad celými Čechami. A říká si, že to mohlo souviset s tím, že využili staré tradice svatyně na Žíži a kamenného stolce na ní. První přemyslovská knížata - byť křesťanská - se nejspíš neodvážila postavit kostely na místě, kde se dnes Žíž hledá, a stavěla je nelogicky různě na kraji nebo až za hradbami Hradu. Až Václav byl už natolik konsolidovaný, že postavil demonstrativně kostel přímo na Žiži.

- Píše se, že od konce 9. století do počátku 11. století se nachází v hrobech na Hradě ženské šperky moravského typu. Jako odpověď nabízí hypotézu, že čeští páni si brali moravské nevěsty, napřed od Bořivoje za účelem posílení prestiže spojení s mocným Svatoplukovým dvorem a po zániku Velké Moravy přicházely bohaté ženy do Čech jako do přijatelně civilizované alternativy.

- V poslední části vyvstává další úchvatný obrázek, a sice jak nejstarší Přemyslovci vybudovali svoji říši. Charakterizuje krátce jednotlivé panovníky: Spytihněv začal první posílat všude svoje managery, vybírat daně a rozestavovat hlídky osvobozené od povinností na hranicích svého pražského panství. Opevnil Malou Stranu, pozval obchodníky, dal jim právo a začal podporovat mezinárodní obchod, aby bylo co zdaňovat.

- Celková myšlenka naší státnosti se mi jeví z četby asi následovně: údaje o náhlém přílivu slovanských kleštěných otroků do arabského kalífátu ve Španělsku se časově shodují s budováním státu. Ukazuje se, že knížata zlepšovala svoji organizaci a byla schopna větších akcí. Ve větším to začalo za sv. Václava (o němž se nějaký pramen zmiňuje už jako o docela bojovném) a potom (po náhodném zabití, dle názoru autora) za jeho věrného následovníka Boleslava. Sytém fungoval už tak efektivně, že kníže byl schopen poprvé sehnat tisícihlavé vojsko, přepadal systematicky sousedy z okolí Pražska a potom i ze vzdálenějších krajů, zajatce prodával pomocí obchodníků z Malé Strany (z velké části Židů) Arabům do otroctví, a tak rostlo jeho území a současně financoval administrativní potřeby a další expanzi. Připomíná to strategickou hru.

- Když píše o obchodu s otroky, koncem 10. století to nejspíš přestávalo fungovat; dle autora hlavně z náboženských důvodů. Jednak bylo stále méně moderní prodávat do otroctví křesťany a pohani již docházeli. Další náboženský důvod mohl být na straně Židů, kteří dospěli postupně k názoru, že není správné účastnit se obchodu na trzích, z nichž bere poplatek křesťanská církev. A jelikož břevnovský klášter měl v počátcích jako významný zdroj příjmů 10% z ceny za prodej zajatců na pražském trhu, tak autor říká, že možná nové biskupství pražské mělo podobný zdroj příjmů, což mohlo vést k rozhodnutí judaistických obchodníků přesunout se jinam, kde byl příznivější režim daňových asignací.

- Na závěr už pár drobků. Jednak ze soupisů hříchů to vypadá, že existovalo řemeslo kleštění chlapců, které jejich rodiče prodali do otroctví (u dospělých mužů je kleštění spojeno s vysokou úmrtností) - kleštěnci byli žádáni jako otroci. Potom autor neskrývá silný odpor k synům Boleslava II., zejména k Boleslavovi III. k u něhož se naprosto výjimečně propůjčuje ke slovům jako lidská zrůda. Jako poslední perličku zmíním kapitolu, kde jsou shromážděny argumenty pro to, že poslední manželkou Boleslava II. byly francouzská královna vdova Emma.

Tím končím zmatené a jistě zkreslující výpisky. Publikace je stručná a čtivá - zájemce lépe učiní, přečte-li si ji sám.

Zpět na hlavní stranu blogu