Třeštíkův sumář

9. duben 2009 | 19.05 |

Zítra mi končí lhůta k vrácení knížky. Za chvilku jdu zapíjet zkoušky dvou kolegů, už se mi nechce nit dělat. Tak napíšu pár vět, abych nezapomněl.

81752053499221

Králové a knížata zemí koruny české má tři autory, jedním z nich je Dušan Třeštík. Napsal jenom předmluvu na 53 stránek, kde sepsal svůj pohled na vznik českého státu a národa.

Třeštíkových knížek je hodně a skoro všechny mám. Tahle předmluva je dobrá v tom, že ho donutila psát stručně a jenom pozitivně. Tzn. ne o tom, jak to není, ale jak si myslí, že to je. Myslím, že tento způsob psaní svědčí každému, pana Třeštíka nevyjímaje.

Takže přehledně tu opakuje význam Velké Moravy pro přijetí křesťanství nezávisle na říši, myšlenku českého státu  a hlavně státní myšlenku v podobě sv. Václava, velkou modernizaci 12. a 13. a století, kdy země se připojila k modernímu Západu, a druhou velkou modernizaci 19. století, kdy vznikl český národ jako národ malých lidí, jak s oblibou píše.
 

Celé je to psáno s velkým zápalem vyjádřit se přesně. Taky dost slavnostně a esejisticky. Předmluva končí pěknou úvahou o králích (což je i logické, protože ta knížka obsahuje portréty knížat a králů, ale ty jsou od autorů, kteří mě nezajímají, a tedy jsem je nečetl). Dám nějaký citát z toho naprostého závěru:

Kdo uznává krále, protože je legitimní nebo spravedlivý, nejedná náležitě. Má vědět, že král je králem pouze a jedině proto, že je král, že jeho autorita žádné další zdůvodnění nepotřebuje. Je více než skutečnost, mocenská nebo jiná, je symbolem mnoha skutečností, které považujeme za podstatné. V tomto smyslu je král živým znamením něčeho, co se lidem zdá být důležité, nedovedou to ale pojmenovat a uvědoměle zažít. ... V poslední instanci tu jde o jednotu společenství jeho poddaných, král je jejím znamením, úcta k němu je pro ni jejich sebeúctou.

Málokdo si to sice uvědomuje, ale funguje to tak. Každý, kdo má krále, je tak trochu králem sám, protože se do něho promítá - především tou stránkou své osobnosti, která je zaměřena navenek, do pospolitosti, v níž žije. ... Spolu s osvíceným osvobozením jedince, který už ani zdaleka nebyl jen součástí své komunity, králové v moderní době upadli, ale ne úplně. V každém z nás zůstalo něco z předmoderního, archaického člověka. Masaryk, který svou revoltu zdůvodňoval bojem republikánské demokracie s roajalistickou teokracií, přece nakonec skončil v našich očích jako jakýsi nekorunovaný král, přinejmenším v tom smyslu, že požíval autority, která se od královské příliš nelišila. Také do něho se promítla jednota občanů nového státu, také on byl v mnohém ohledu jejím živým znamením. My všichni totiž takové živé znamení jaksi potřebujeme. Je to jistě archaické, možná je to opravdu přežitek, je to ale skutečnost.

A, řečeno s klasikem, tak jsme si zazpívali a teď jdeme chlastat!

(Kdo by si chtěl tu upřímnou hlášku připomenout - jako já - zde vídeo).

Zazní to až na konci, v čase 1:24.-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Třeštíkův sumář zmrzlinka 09. 04. 2009 - 20:57
RE: Třeštíkův sumář sargo 10. 04. 2009 - 10:11