Karel Veliký

27. leden 2013 | 23.58 |

Tyhlety dějěpisné speciální sešity magazínu Der Spiegel jsou nedostižné na prohlížení a skvělé na čtení. Akorát na blogování je to vždycky fuška. Ale dokud nedám čtivo na blog, tak nemůžu sešit v klidu odložit do knihovničky.

spiegel karel velikyDíl Karel Veliký - nejmocnější císař středověku vyšel před vánoci a právě jsem se rozhodl, že ho prohlásím za dočtený. Četl se příjemně a docela snadno, protože přeci jen se o tom pánovi ví jen málo podrobností. Ale i tak si v tom sešitu čtu více než měsíc, což strašně zvýrazňuje průtokovost těch informací: já už třeba dnes prakticky vůbec netuším, o čem jsem četl na začátku.

Celkově bych k osobě p. Karla řekl, že je to zábavná dějinná figura a baví mě o něm si číst. Z dnešního pohledu se jeho dílo sice završilo až tím, když bylo zničeno, tj. rozdělením říše r. 843 verdunskou smlouvou na tři díly mezi jeho syny, čímž vznikl základ Německa a Francie. Z českého pohledu - pokud si správně pamatuji z knih p. Třeštíka o Velké Moravě - má p. Karel Veliký klíčový význam nepřímého zakladatele státu, neboť zničil definitivně vládu Avarů, čímž se uvolnilo u Dunaje místo pro Mojmírovce, kteří tehdy v přímé návaznosti na to vstoupili na scénu historie.

Samozřejmě nejvíc ze všeho jsem dával pozor, když se v sešitu objeví zmínka o Češích (a dělal jsem si pokaždé čárku, to je samozřejmé). Ta souvislost mezi porážkou Avarů a vznikem Velké Moravy tam není - ostatně o Avarech se mluví jen zcela na okraj, evidentně se to považuje jen za nevýznamnou epizodu. České poznámky jsou jen tři:

- V celkové charakteristice Karlovy říše jsou Češi uvedeni mezi národy, které mu nějakým způsobem v nějaké době podléhaly.

- Potom až na konci, v textech o dělení říše mezi jeho syny, se popisuje východní díl, který připadl Ludvíku ("Němcovi"). Že nebyl úplně nic moc, neb neobsahoval bohaté západní regiony, časem na něj též zaútočili Normané a byla tu hrozba z Čech.

- Každý historický sešit Spiegelu začíná velkým rozhovorem s nějakou dějepisnou autoritou na dané téma. Byl jsem překvapen, že ta autorita končí odpověď na poslední otázku (zda Karel funguje ještě dnes jako symbol něčeho, zejména symbol sjednocené Evropy) odkazem na "velkého českého dějepisce"  p. Františka Grause. P. Graus prý řekl, že brát p. Karla jako symbol Evropy je omyl. To je hrozné, jaký jsem ignorant: velký český historik, jehož myšlenky se citují v zahraničí, a já v životě to jméno před tím neslyšel.

franská říše

Veliká říše Karla Velikého aneb další díl seriálu "Kde všude jsme se neúčastnili".

Teď dám, jako obvykle, několik nesouvisejících výpisků:

- Franská říše vznikla jako říše Merovejců, jádro bylo v severní Francii a Belgii (města Soissons, Tournai, Remeš, Paříž a Orleans).

Merovejci jsou myslím stále populární, protože jsou staří a tajemní: prvním historickým Merovejcem je Childerich, který zemřel někdy r. 482 a ještě operoval v Římské říši. Velkou náhodou se našel i jeho hrob s mincí s jeho jménem, čímž se jeho existence potvrdila. Merovejci hrají roli i v Šifře Mistra Leonarda od p. Browna, kde vystupují jako potomci Krista, a tedy předchůdci hlavní hrdinky.

rani merovejci

Počátky za prvních Merovejců.

- Velice slavný je již Karlův děda, což je p. Karel Martell. P. Martel byl ještě jen majordomus Merovejců, nebyl králem. Ale tento úřad už měli dědičně. Karel Martell se proslavil tím, že porazil Araby u Poitier r. 732 nedaleko Paříže. Postupu Arabů ze Španělska na sever je věnována jedna kapitola sešitu, protože bitva stále žije jako symbol odporu proti islamizaci Evropy. Význam bitvy u Poitier spíše relativizují s tím, že Arabové byli v té době nadřazená kultura Frankům a neměli skutečný zájem expandovat mezi barbary dále na sever. Prý to byly jen loupežné výpravy. Nicméně Poitier zůstalo nejsevernějším místem, kam se Arabové dostali - jejich postup se porážkou zastavil.

- Karel Martel též nechal prázdný merovejský trůn po králově smrti r. 737. Lze de dohadovat, zda už plánoval otevřené se prohlášení se králem. Tento poslední formální krok učinil až jeho syn p. Pipin Krátký. P. Krátký měl příběh jako všichni franští vládci té doby, tj. po smrti panovníka následovalo období několika soupeřících sourozenců, kteří tvořili proti sobě různé aliance tak dlouho, až zůstal jen jeden. V jedné fázi p. Pipin tehdy se svým bratrem, s nímž vládli společně, ustanovili králem ještě posledního Merovejce (r. 743, p. Childerlicha III.). Když se pak pořešila politická situace, poslal Pipin toho krále do kláštera a na všelidovém shromáždění v Soissons se r. 751 nechal korunovat.

karluv trun

Tzv. Karlův trůn v Cáchách, kde byli korunováni němečtí králové.
Není však od Karla - první král na něm byl až r. 936.

- Pak už je na řadě sám Karel Veliký. Píší, že byl zcela mimořádně vysoký na svou dobu. Mluvil fistulí. Byl prý výjimečně společenský a mužný, měl asi 20 dětí, pokud jde tedy alespoň o manželky a uznanější konkubíny. Přesto ho označují za celkem rodinného typa - prý ze všeho nejraději trávil čas povídáním se svými dcerami. Za sídlo si vybral Cáchy, protože tam jsou teplé prameny, v nichž se vždycky koupal a plaval, jak to jen šlo; koupali se s ním synové, osobní stráž i významní členové dvora, někdy i sto lidí najednou. Zas tak moc se však k plavání v teplých pramenech nedostal, protože neměl skutečné úřady, které by mu vybíraly daně, měl jen svůj dvůr a k tomu many, kteří měli svěřená území. S dvorem objížděl ty hrady, kde ho živili, dokud bylo z čeho, a pak jel dál. Cenil si vzdělání a hovořil latinsky, ale neuměl psát, byť se to snažil naučit.

Mají tam poznámku, že Karel byl i akční opitmista, což dle některých může být i jeho nejvýznamnější dědictví, které se drží v zemích, kterým vládl.

cáchy prameny

Teplé prameny v Cáchách prý jsou dosud.
(Jen pro pořádek: jsou i jinde:-) )

- Francouzi považují Karla Velikého jednoznačně za Francouze, následná kapetovská dynastie počítala Karlovce mezi předky francouzských králů. Němci si ho taky nějak přisvojují, hlavně skrzevá ty Cáchy, a též ho zkoušejí prodávat jako Evropana (Karlova cena se uděluje jako městská cena v Cáchách za přínos evropskému sjednocení, dostal ji i p. Havel r. 1991). Pro Němce je důležitá i jeho role při vytváření národa, protože jeho možná hlavními boji bylo krvavé porobení bojovných Sasů, které pak rychle pokřtil a integroval hlavně do svého vojska. U soudu se vypořádal s bavorským vévodou Tassilem, čímž definitivně začlenil do říše i Bavorsko.

- Výborné jsou i geopolitické záležitosti: Karel požádal o ruku byzantskou císařovnu pí Irenu. To nevyšlo,protože - málo platné - pro Byzanc byl nějaký francouzsko-německý králík tehdy celkem čulibrk. Naopak proti Byzanci se snažil spojit s Araby: vyslal do Bagdádu poselstvo. Kálif p. Hárún al-Rašíd (z dynastie Abbásovců - dle wiki do ní náleží prý i současný jordánský král) mu za to zpět - i na důkaz své převahy - poslal superluxusní dárek, a to slona. Slon skutečně ke Karlovi doputoval.

- Nechal kopat kanál mezi Rýnem a Dunajem (konkrétně mezi řekami Altmühl a Rezat v Bavorsku u obce Treuchtlingen). Kanál se jmenoval Fossa Carolina, začal se kopat, ale nepoužíval se, neví se, na čem to ztroskotalo.

Image (4)

Jako by to vypadlo ze Settlerů, ne? Chybí jen figurky na cestě.
Rekonstrukce franského statku.

- Karel byl i vyznavačem Járy Cimrmana, protože se, jak díky tomu známo, nechal korunovat v Římě na císaře r. 800. Je kolem toho mnoho teorií, protože o to možná nestál, do Říma nespěchal, možná to byl spíš nápad papeže.

- V sešitu je dotažen stručně i příběch Karlových potomků, kteří se tradičně mezi sebou mydlili. Postupem doby se jim stalo něco podobného, co oni udělali Merovejcům, a sice, že začali záviset na svých mocných poddaných. V západní části říše to byl rod Robertovců; r. 987 po smrti posledního karlovského krále p. Ludvíka V. už nechali legrace a králem se stal přímo Robertovec p. Hugo Kapet. Od něho se rod nazýval Kapetovci a jeho přímými potomky v mužské linii byli francouzští králové až do r. 1848.

- Existuje jeden podivínský autor p. Heribert Illig, který v r. 1996 napsal knihu, že tento raný středověk byl vymyšlen a p. Karel Veliký neexistoval, konkrétně prý neexistovaly roky 614 až 911. Dospěl k tomu výpočtem: když v r. 1582 zaváděli gregoriánský kalendář, tak posunuli datum jen o 10 dnů, přitom správně by ho měli posunout o 13 dnů. Proto mu vychází, že neuplynulo tolik let, když se nasčítala menší odchylka. 

Do nového týdne přeji čtenářům i sobě, abychom si my a naše okolí nevytvořili zbytečné problémy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře