Přitlumená, pěkná knížka na pomezí historie a vlastivědy.
Obsahem jsou medailónky českých i zahraničních lokalit spojených s prvními Přemyslovci. Začíná hned od legend, tzn. ve Stadicích a na Turském poli. Jako hypotetické původní hlavní sídlo pražského rodu vidí hradiště v Šárce. Potom následují lokality spojené s prvním historickým Přemyslovcem, tj. Levý Hradec, Staré Město a Mikulčice a Pražský hrad. Potom prochází původní staré přemyslovské hrady a nové hrady vzniklé při postupné expanzi do Čech a nakonec až na Moravu a do Krakova za Boleslava I.
Popis místa má pevnou strukturu: napřed je vysvětlen vztah k Přemyslovcům, potom se rozebírá podrobněji umístění starých staveb a nakonec je shrnutí v bodech, včetně základního turistického tipu, jak se tam dostat. Vše doprovázeno mnoha fotografiemi.
Osobně se mi líbilo důsledné lpění na rozlišování, co je prokázáno a co je jen spekulace. V každém místě se uvádí, do jaké míry je archeologicky prozkoumáno a co se tam našlo. Docela mě zaujalo, že vyjma Pražského hradu a velkomoravských center proběhl výzkum spíše sporadicky; jestli jsem to správně pochopil, tak prakticky každý větší výzkum tedy pořád přináší nové podstatné upřesnění.
Taky jsem byl překvapen, jak významná je dendrochronologická metoda, tzn. že se určuje doba nálezu dle letorostů stromů použitých na stavbách. Evidentně pro 10. století se přesnost této metody uznává na 20 - 30 let. A na jednom míště se v knize uvádí, že pokud je k dispozici poslední letorost pod kůrou, tak je určení ještě o řád přesnější.
Zvlášť dramatická je část věnovaná Augsburku, kde je zachyceno vystoupení Čechů na straně Oty I. proti Staromaďarům.
Asi jako nejzábavnější perlička mi připadá poznámka o tom, jak císař Ota činil státnické akty. Bohužel máme nemocný počítač se skenerem, takže to nemohu doprovodit obrázkem. Ale v knize je příklad podpisového řádku na státních aktech, které Otovi sepsali tajemníci. Své jméno používal v podobě jakéhosi loga. Písaři mu předepisovali jméno jako takovou stylovou hrazdičku ze dvou stylizovaných "O" a "T" a on - přirozeně coby analfabet - jenom na závěr udělal svojí rukou jednu čárku, kterou spojil ta dvě téčka.
Závěrem bych ještě dodal, že i zde jsem sledoval významný motiv nejstarších českých dějin, který nám ve škole neříkali a který to celé staví pro mě osobně do jiného, termnější, ale současně mnohem reálněji představitelného světla. Totiž že česká knížata vytvořila náš stát jako organizaci na lov otroků a obchod s nimi. Zde se píše:
A bylo to právě nezměrné bohatství plynoucí z mezinárodního obchodu na této trase [míní se od Arabů ve Španělsku do Kyjeva a dál až do Číny], které přimělo Boleslava, aby se snažil ovládnout co největší úsek cesty, a získal tak nad ním kontrolu. Růst Boleslavovy říše, velikost jeho vojska, proslulost Prahy a jejího tržiště, bohatství, z kterého vše vyrůstalo - to všechno se vlastně točilo kolem obchodu. A musíme říci, že šlo o obchod z nejšpinavějších. Panství Boleslava I., a tedy i samotné základy českého státu, byly totiž postaveny na obchodu s otroky, jimiž se stávali hlavně váleční zajatci z Boleslavových výbojů. Otroci tvořili nejvýznamnější vývozní artikl slovanských zemí, směřující především na arabské trhy.
Knížka tedy po všech stránkách pěkná a pro mé středočeské výlety by se možná hodila i k opakovanému nahlížení. Budu uvažovat, zda bych ji neměl pořídit; ale není úplně nejlevnější. Počkám asi, až bude nějaká hodně dobrá záminka ke konzumní oslavičce:-)