Pro zkušené cyklisty je to stará vesta. Já byl dnes usnulým pasažérem docela překvapen.
Kolega z práce mi před časem doporučoval skanzen středověkého městečka v Řeporyjích. Docela mě to překvapilo, protože se nachází asi 100 m od silnice, kudy jezdíme nakupovat do Nových Butovic. Přestože je na dohled od metra Stodůlky (dle mapy.cz je to asi 600 m vzdušnou čarou), dost málo lidí o tom ví. Stránky jsem nalezl jen zde, avšak zdá se, že to byly stránky nadšenců, kteří pořádali ve skanzenu akce, a již skončili.
Jelikož od nás je to blizoučko (mezi Jinočanami a Řeporyjemi), vyrazili jsme tam dnes dopoledne s mrňousem na kole.
Vypůjčený cyklovůz vyšší kategorie:-)
Mohl jsem se svézt citybikem své mangelky a je to způsob cestování, který mi vyhovuje. Tak jsem to cestou i důkladně nafotil.
Takhle to vypadalo i s řidičem.
Skanzen Řepora představuje městečko ze 13. století. Sestupuje se bránou na náměstí, kolem kterého je asi tak desítka domů. Všechny jsou dobové, včetně interiérů. Na každé stavbě je stručný popis, kdo v ní bydlel. Hned zpočátku nám došla baterka ve foťáku, takže následující snímky jsou jen z mobilu.
Páka na vědro sehrála později významnou roli.
Pokud mohu posoudit, tak je to prostor pro batolata vhodný. Jáša žebříky do pater domů zvládal buď sám nebo jen s malou pomocí. Je tam i obligátních pár koz a ovcí k okukování a krmení (krmil jsem sušenkami proti mrňousovo vůli, pořád ukazoval, že to sní sám).
Delší dobu jsme strávili u dřevěných kuželek s dřevěnou koulí.
Interiér krčmy.
Kostelík a v popředí hřbitov.
Populární stavbou byl i kostelík, kde bylo možno lézt po žebříku do patra.
A především: v tom patře byl provaz od zvonu. Takže Jáša v neděli v poledne zazvonil. Přestože byl synek už dost jetý, tak jeho nadšení v úloze novopečeného zvoníka bylo nevýslovné.
Zvoník.
A úplný vrchol byla studna s jeřábem, pomocí kterého se do ní spouštělo vědro. To jsme provozovali znovu a znovu. Skoro jsem myslel, že se ven nedostaneme. Odpoutal se až na příslib pumpy v Jinočanech. Té už se však nedočkal.
Dojezd.
Středověký výzkum totiž zanechal následky. Už před Jinočanama mě něco začalo bouchat do zad. Byla to přilba spícího pasažéra. Zbytek cesty byl vyplněn řízením jednou rukou a málo úspěšnými pokusy narovnat a podepřít tu bezvládnou, ale už ne úplně nehmotnou hmotu za zády.
Vstup za dospělého je tam 80,- Kč, rodinné myslím asi 130,-.
Kolega z práce mi před časem doporučoval skanzen středověkého městečka v Řeporyjích. Docela mě to překvapilo, protože se nachází asi 100 m od silnice, kudy jezdíme nakupovat do Nových Butovic. Přestože je na dohled od metra Stodůlky (dle mapy.cz je to asi 600 m vzdušnou čarou), dost málo lidí o tom ví. Stránky jsem nalezl jen zde, avšak zdá se, že to byly stránky nadšenců, kteří pořádali ve skanzenu akce, a již skončili.
Jelikož od nás je to blizoučko (mezi Jinočanami a Řeporyjemi), vyrazili jsme tam dnes dopoledne s mrňousem na kole.
Vypůjčený cyklovůz vyšší kategorie:-)
Mohl jsem se svézt citybikem své mangelky a je to způsob cestování, který mi vyhovuje. Tak jsem to cestou i důkladně nafotil.
Takhle to vypadalo i s řidičem.
Skanzen Řepora představuje městečko ze 13. století. Sestupuje se bránou na náměstí, kolem kterého je asi tak desítka domů. Všechny jsou dobové, včetně interiérů. Na každé stavbě je stručný popis, kdo v ní bydlel. Hned zpočátku nám došla baterka ve foťáku, takže následující snímky jsou jen z mobilu.
Páka na vědro sehrála později významnou roli.
Pokud mohu posoudit, tak je to prostor pro batolata vhodný. Jáša žebříky do pater domů zvládal buď sám nebo jen s malou pomocí. Je tam i obligátních pár koz a ovcí k okukování a krmení (krmil jsem sušenkami proti mrňousovo vůli, pořád ukazoval, že to sní sám).
Delší dobu jsme strávili u dřevěných kuželek s dřevěnou koulí.
Interiér krčmy.
Kostelík a v popředí hřbitov.
Populární stavbou byl i kostelík, kde bylo možno lézt po žebříku do patra.
A především: v tom patře byl provaz od zvonu. Takže Jáša v neděli v poledne zazvonil. Přestože byl synek už dost jetý, tak jeho nadšení v úloze novopečeného zvoníka bylo nevýslovné.
Zvoník.
A úplný vrchol byla studna s jeřábem, pomocí kterého se do ní spouštělo vědro. To jsme provozovali znovu a znovu. Skoro jsem myslel, že se ven nedostaneme. Odpoutal se až na příslib pumpy v Jinočanech. Té už se však nedočkal.
Dojezd.
Středověký výzkum totiž zanechal následky. Už před Jinočanama mě něco začalo bouchat do zad. Byla to přilba spícího pasažéra. Zbytek cesty byl vyplněn řízením jednou rukou a málo úspěšnými pokusy narovnat a podepřít tu bezvládnou, ale už ne úplně nehmotnou hmotu za zády.
Vstup za dospělého je tam 80,- Kč, rodinné myslím asi 130,-.