Tenhle článek pojednává sice jen o dalším speciálním dějepisném sešitu časopisu Der Spiegel, ale dalo mit to tentokrát zabrat. Kdybych neměl blog, tak bych se asi nedokopal to všechno učíst.
Hlavní postavy jsou dva císaři: p. Friedrich I. Rudovous (Barbarossa) a zejména jeho vnuk p. Friedrich II., kterým to úplně vrcholí. (Díval jsem se do Wikipošky a tam jejich jména nepřekládají jako Bedřich a nechávají to německy. Škoda, mně by se víc líbil p. Bedřich Rudovous).
V sešitu jsou zmínky, že tradiční pýše německých dějepisců na ně odpovídá zrcadlové hodnocení u sousedů. Píše se tam, že třeba italská Lega Nord nabízí v obchodu se svým politickým merchandisingem i nějaké upomínky na nějakého chlápka, který symbolizuje vítězství severoitalských měst nad Štaufy.
Není divu, že o štaufské době němečtí dějepisci rádi dějepísali, protože p. Rudovous zařídil, aby si jeho syn vzal vikingskou princeznu, která zdědila sicilské království. Takže její syn p. Bedřich II. naplnil skoro ten velký sen, aby k Německu patřila celá Itálie, v ideálním případě i s Římem, aby ta říše mohla se hlásit k římskému dědictví.
Sice mám z různých dějepisů různé zkoušky, ale už si toho úplně moc nepamatuju. Celkem jsem rád, že si pamatuju cimrmanovské datum 1212 - Zlatá bula sicilská, že to bylo od toho p. Friedricha II. dědičné uznání královského titulu pro p. Přemysla Otakara I. (to jsem se radši kouknul, že to tak je). Tak ani nevím, jestli v našem tradičním dějepisu se Štaufové hodnotí nějak hodně záporně.
To se jim líbilo, pacholkům.
V tom sešitu se Čechy vůbec nevyskytují. Jedinou výjimkou je článek o selském bavorském písmákovi p. Wenherovi Gärthnerovi, který sepsal po r. 1250 spis o Helmbrechtovi. Pan Helmbrecht byl syn bohatého sedláka, kterému to na vesnici nevonělo a vydal se stát se rytířem. To se mu podařilo a po pár letech přijel do rodné vísky machrovat na místní; uvádí se v tom článku, že popuzoval zejména tím, že sousedy povýšeně zdravil a mluvil na ně česky nebo latinsky, aby bylo vidět, že je z velkého světa (cituje se tam, že je zdravil "Dobry ytra"). Tolik náš příspěvek v tom sešitu - není pravda veliký, ale mě pobavil:-)
Zámek v Castel del Monte - osm osmibokých věží, hlavní symbol rozmachu Bedřicha II.
Sešit úplně nějak strhující není, protože přeci jen takhle vzdálený dějepis mi připadá už dost akademická záležitost. Ale provedení je jako vždy výtečné: snaží se solidně podat obrázky těch hlavních hráčů a fenoménů, tj. vedle samotné rodiny i papežů a vůbec církve, se kterou se mydlili. K protihráčům patřila stará mocná severoitalská města, která se nikdy úplně nevzdala. V Německu tou dobou teprve začínal Lübeck, tj. zárodek budoucí Hansy. Píšou o výjimečném významu učenců na univerzitě v Bologni. Jsou tam potréty nějakých těch manželek a svatých, což se částečně překrývá.
Výhled z nádvoří Castel del Monte nahoru.
O těch Štaufech stojí za to psát hlavně proto, že měli světový rozměr. Do jejich doby spadají hlavní křížové výpravy do Palestiny, kterých se účastnili: Rudovous na jedné padl v dnešním Turecku, Friedrich II. na jinou přijel a nějak to tam spíš dojednal.
S tím souvisí i další peripetie evropského rozměru: když se vracel z Palestiny anglický král p. Richard Lví Srdce, tak ho zatkl v Rakousku rakouský vévoda, což byl tehdy jen čulibrk a bylo to hodně pod úroveň. Ňák to není úplně jasné, ale prakticky se vychází z toho, že to bylo smluveno Němci s Frantíky. Německý císař vzal pak za propuštění od Anglie 35 tun stříbra a vzal si od p. Rícharda lenní slib, čímž jakoby byl německý král nadřízený anglickému. Kdo pozoruje anglo-německé přátelství, tak chápe, že tohle nemohli ze sešitu vynechat, čistě jen pro pořádek.
Jako obvykle je perfektní obrázková výprava sešitu a vůbec decentní grafika. To je kvalita sama o sobě.
Ještě významnější než jindy je tam prvek turistické inspirace. Vedle toho Castel del Monte existuje evidentně hodně památek navštěvovaných z té doby: jednak hrad Dürnstein v Rakousku, kde drželi p. Lví Srdce, pak taky hrad Kyffhausen ve východním Německu, kde byl tradiční hlavní nacionální památník na p. Rudovouse; konkrétně dle legendy tam v podzemí p. Rudovous dříme. Byl tak tradiční, že mu tam přidělali za druhé říše ještě i Viléma. Že prý dnes již není tak moderní, jak to bývalo - říkal jsem si, jestli takový dvoj- až trojúrovňový zapomenutý památníko-rozhledno-hrad by nestál někdy za výlet.
Švábové mají speciální turistický web s mnoha túrami (pěšky, kolo, motorka, auto, děti) po jižním Německu po štaufských lokalitách - zde.
Související články: o dějepisných sešitech Spiegelu jsem psal o zániku Říma zde, o dějinách financí zde a o Habsburcích zde.