Všechno se sešlo tak, že dnes jsem měl na většinu dne osobní volno. Uskutečnil jsem tedy výpravu do míst, kam se již několik let chystám - a to do kraje kolem Kouřimi.
Každý si myslí, že na něj mediální masáž nepůsobí, ale na každého působí. Tak já jsem například neodolal všem těm TV show a článkům p. Cílka, kde vehementně propaguje východní část Středních Čech. Všiml jsem si, že na cedulích tam říkají region Podlipansko - jako že jsou pod Lipany, tam, kde byla ta poslední hustiská bitva. Osobně se mi ten název moc nelíbí. Ale je samozřejmě výstižný.
Udělal jsem si tedy sobotní luxusní samovýlet - napřed ráno vlakem do Peček a pak celé odpoledne na kolobce do Kouřimi a zpět.
Zjistil jsem, že ta krajina má mnohé historicko-turistické atrakce. Jenže všechny jsou podvod! No - to vlastně asi ne. Ale některé jsou velice nevěrohodné a většina jich jsou zcela neprůkazné!
Marobudum
Prvním cílem byl Dobřichov, kde se nachází vrch Pičhora. Dle některých hypotéz tam mohlo být sídlo první osoby z dějin Čech, u níž si pamatujeme jméno: ano, možná tam sídlil markomanský král Marobud, tedy mohl tam mít své Marobudum.
Germánské nálezy na Pičhoře.
Lokalita Pičhory není v místě nijak propagovaná a značená: je potřeba projít Dobřichovem po zelené a dojde se tam.
Zcela v duchu celého toho kraje na Pičhoře nic není. A ani tam nikdo netvrdí, že tam bylo Marobudum. To jsem četl.
Pičhora - vrchol. Hlavní město?
Marobudova lavička s výhledem na velice malebný kostelík
v Dobřichově. Je to všechno jenom náhoda?
Santini
Další atrakcí byl kostel od p. Santiniho-Aichela v obci Chotouň.
Záumné složité tvary - když si na to pozvali pražského umnělce,
musel jistě něco neobvyklého předvést.
Kostel není mystifikací: na zahradě sekal pán trávu a pustil mě ochotně i dovnitř.
Chotouň má však především tradici prokopskou, a sice se tam měl narodit jeden z českých patronů p. sv. Prokop. O tom mám celkově dost pochyby.
Jedna ze sedmi českých katedrál dle p. Cílka
Pak jsem jel do Klášterní Skalice, která je taky hned vedle. Na trosky místního gotického chrámu se chystám už léta - konečně jsem tedy dnes viděl ten jeden zbývající pilíř osaměle stojící uprostřed podivné vsi.
Na správné fotografii-burešovce nesmí samozřejmě chybět
vedle památky ani dopravní prostředek.
Abych opravil nadpis: p. Cílek nepíše, že Čechy mají sedm katedrál (protože to je definované). Píše o kostelech "katedrálního typu", které si definuje jako rozsáhlé románské nebo gotické kostely s věncem kaplí. Jednou ze sedmí českých katedrál dle p. Cílka je právě ten sloup v Kostelní Skalici. On poukazuje na veliký význam tohoto kraje, neboť právě čtyři jeho katedrály leží mezi Kolínem a Kutnou Horou. Dokonce píše, že raně středověké nálezy jsou tam stejně bohaté jako v Praze a že centrum českého království mohlo právě jako v Praze vzniknout klidně mezi Kouřimí a Kolínem.
(Určitě je každý zvědavý, které jsou těch šest ostatních katedrál české země v podání p. Cílka. Tak já to sem vypíšu: dvě v Kutné Hoře (Sedlec a sv. Barbora), třetí má být v Kolíně ("nedostavěné presbyterium kostela sv. Bartoloměje"), pak tedy Klášterní Skalice ("pilíř mohutnější než má sv. Vít"), sv. Vít, Zbraslav (zbořeno husity) a počítal by k nim i Kladruby.)
Kouřim
Chtěl jsem poprvé navštívt Starou Kouřim. Ale mám evidentně zvyk vyjíždět na výlet v dobách povodní: bylo tam u říčky vše promáčené a neprůjezdné. Takže jsem to nechal na jindy a šel jsem do obligátní cukrárny. Nemohu si samozřejmě odpustit ani svůj oblibený fotožánr zátiší se svačinou na výletě.
Stolky před cukrárnou byly ve stínu a chladně profukovalo.
Sedl jsem si tedy s mlsíky na obrubník přes cestu.
Svatováclavský praporec
Poslední, co jsem dnes stihl, byl kostel ve Vrbčanech, který p. Cílek propaguje velice silně jako národní symbol. Píše o něm, že je to velice starý předrománský opevněný kostel. Byl v něm prý ukryt svatováclavský praporec; tento artefakt celostátního významuse ve středověku v bojovnějších dobách využíval ku pozdvižení bojové morálky, a - dle cedule před kostelem - úspěšně.
Do Vrbčan pro bojovnost.
Někde v TV říká p. Cílek, že co má v Čechách oválný plot nebo zeď,
(tzn. nikoli rovný a s ostrými rohy) tak bývá hodně staré.
V tomto kraji je takových hned několik.
Nádraží Pečky
Vyrážel jsem i vracel se z nádraží v Pečkách, protože tam startoval v TV i p. Cílek (viz níže). Vlak jel moc pěkně - jak tímto prostředkem nejezdím, je to pro mě svátek a noblesní zážitek.
Vyfotil jsem na nádraží sloup.
Sloup na nádraží Pečky.
Pokud se ptáte, proč jsem si fotil sloup na nádraží, tak taky kvůli p. Cílkovi. Níže dávám jeho TV show věnovanou právě těm lokalitám, kde jsem dnes koloběžel. Osobně tento díl považuju asi za nejvíc furiósní výkon p. Cílka; co já vím, tak od něj možná největší nářez. Díl Výstup na Pičhoru trvá jen 17 minut, ale má spád. Sotva p. Cílek vyleze v Pečkách z vlaku, hned komentuje právě sloup na nádraží z hlediska universálního, a sice, že inkorporuje v sobě tři světové civilizace. A v tomto duchu to jede dál.
17 minut, které doporučuji.
Závěr: výlet se mi líbil hezky, nic ošklivého se mi nepřihodilo.
Novinka na blogu
Pamatuju si, že dříve - když ještě blog jako médium nebyl zoufale mrtev - jsem četl nějaké soupisy rad pro úspěšný blog. Většinou se radí končit otázkou. Myslím, že je to správná rada, ale vždycky jsem se jí styděl používat. Dneska to zkusím zavést.
A co Vy, byli jste též na Kouřimsku? Kde bylo Marobudum podle Vás? A co říkáte na p. Cílka? Kdo ovlivňuje Vaše výlety? Co si myslíte o ukončování blogu otázkou Vy?