Dnes to bude obzvláště rozmazané.

Takový jsou poslední dny. Ale tyhlety úplný závěry pracovních megaakcií už nejsou tak zlý. Přinejmenším, když člověk dělá v týmu, a ne sám. Na dnešek dvě hodiny spánku, dneska večer už jsme to ale tolik nehrotili. Tak jsem si večer pustil po příchodu TV a koukam, že začíná na čt24 intervijů s Hrdinové nové fronty.

Knihy o raném středověku jsou koníček, kterému asi ze značné části vděčím blogu. Připadalo mi to dobré téma, tak jsem četl ty první kousky soustředěněji, než bych býval činil bez blogu, aby se dal napsat článek. A teď už to jde snadněji.

Jednodenní víkend před částečným vyvrcholením pracovních radovánek.

... bude nakonec mým oblíbencem?

No, dobrá: Švejk nebo Saturnin jsou taky veselé věci. Tak řeknu třeba: nejsrandovnější novější česká kniha?

Jinak tento blog (přinejmenším pár prvních odstavců) je příkladem, že lze využít čekání v práci o státním svátku na večerní bus do za-periferie i příjemně.

Hektika stoupá, tyhle podzimy nejsou už dávno, co bejvaly. Dám jen nějakej deníšek.

Když jsme onehdá šli zapařit do knihkupectví, tomuhle kousku jsem neodolal.

Já jsem jenom unavenej kluk. Tak nic nečekejte.

Aneb příručky o osobním rozvoji, to je moje potěšení! Jsem vysloveně příručkový typ.

... a jeho eseje.

Říjen a listopad nebývají moc příjemné měsíce poslední léta. Proč tedy nepsat třeba o tomto?

Čím obsáhlejší materie knížky, tím stručnější referát (no nakonec ani tak stručný není). Vlastně nemám o ní skoro co napsat. Jenže mi to dalo takovou fušku, než jsem to po usilovném tahání s sebou po měsíci v tašce přelouskal. To nemůžu nechat bez poznámky.