jana*: Předesílám, že nerozumím mužům .-), ALE... vždycky mi připadalo, jestli problém Škvoreckého literatury není hlavně v hlavním hrdinovi. Jak píšeš, mám taky z jeho psaní dojem, že si to ráda přečtu, ale nechytne mě to za srdce. Tak si říkám, jestli prostě Danny Smiřický není až moc legrační a mladistvě popletený, že se s ním mužští čtenáři nemohou stotožnit. Natož já. .-) (ale mám moc ráda Zbabělce).
djová: musím říct, že jsem měla při čtení Škvoreckého úplně stejný pocit, zvláštní...
jarmik: S tím postřehem bych souhlasil. Je fakt, že ten hlavní hrdina nemá celkem s ničim problém. O všem mluví s velkým odstupem a nadhledem...
mČ: Mě PILD (plus Mirákl) v nácti uchvátily. A Legenda Emöke taky vůbec není špatná, a Neuilly...
Náhodou, některé rané eseje (Marsyas USA) jsou tím přizpůsobováním dobové normě už docela groteskní; jak vysvětluje, že každý jazzový kroužek je vlastně utajená levicová buňka...
jarmik: Mirákl čtu právě znovu, resp. si v něm čtu, protože některý ty linie mě nebaví (hlavně erotické peripetie v 68.) a baví mě spíš ty návraty do padesátek. Ale líbí se mi to spíš v rovině vzpomínkové literatury než beletrie.
PILD jsem bohužel nečetl. Emöke je pravda, že je super - ta mi přijde tak nějak pocitově blízká, moc pěkný - nedávno jsem to poslouchal i jako audiobook.
Tady v tom svazku jsou ty teoretický úvahy spíš už ze šedesátek a úlety tam nějaký ostudný myslím nemá.