Umění a kýč

30. listopad 2008 | 21.13 |

Dnes to bude obzvláště rozmazané.

tomáš kulka umění a kýč

Tak především vzbuzuje ve mně rozpaky skutečnost, že v roce 2000 jsem si zakoupil studii Umění a kýč od Tomáše Kulky. Dnes bych již asi nic takového nepořizoval. Přestože je to text intelektuální, tak jeho pořízení mi připadá jako smutný doklad svého duchovně spíše slabšího období. Když se podívám zpět, co jsem v té době provozoval v praktickém životě, tak jsem toho zkazil ještě víc, než se mi to daří v současnosti (a ne že by toho bylo teď málo).

Tak, tím mám za sebou lamentační úvod. Nemohl jsem si ho odpustit.

Taky se divím, proč si kupuju a čtu knihu o výtvarném umění, když výtvarné umění jde prakticky zcela mimo mě.

Posledních pár koupelí jsem si to přečetl konečně celkem při smyslech. Snad bych jen řekl, že jsem se při četbě neztrácel. Připadá mi, že smysl textu jsem pochopil, byť značně nepoučen.

Pan Kulka definuje napřed kýč, podrobně prochází všechny prvky definice, primárně myslí na výtvarné umění. V dalších kapitolách pak má pár vět ke kýči jinde v umění i mimo: kýč v literatuře, architektuře, hudbě, politice, dokonce i v turistice. Ohledně té turistiky mě jen trklo, že třeba pohlednice považuje za typický projev vyprázdněné turistiky. No, budu to muset vydržet, když mám pohledy rád. (Ještě radši mám ostatně suvenýrové hrníčky. K těm nejhezčím mám opravdu sentimentální vztah. Tak například v práci jsem vždy používal erární hrnky, když teďka nejsou dostatečně velké na laté nebo velkej čaj, tak si kupuju nejlevnější jednobarevné v akci. Oblíbený hrnek bych prostě v práci nesnesl - ty city jsou příliš odlišné.)

Docela dost prostoru věnuje i konceptuálnímu umění, hlavně v závěrečné části, kde reaguje na kritiky prvního vydání. Když občas na ukázky konceptuálního umění narazím, většinou k tomu mám sympatie. Tady uvádí příklady, že někdo se posadil do výstavní síně s cedulkou na krku "jsem skutečný umělec". Někdo jiný zase vytvořil konceptuální umělecké dílo "Vážím si svého otce" a posadil do síně tátu do houpacího křesla a ten tam seděl a konverzoval s návštěvníky.

Jinak teda ten Kulka píše, že kýč je mimo umění, stejně jako to konceptuální umění nebo pornografie.

zrození venuše

Alexandre Cabanel, Zrození venuše (1863)

Abych přispěl aspoň trochu ku sumarizaci informací na webu, tak sem napíšu tři prvky, které dle něj definují kýč:

(a) Kýč zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná nebo která mají silný emocionální náboj.

(b) Téma zobrazené kýčem musí být okamžitě identifikovatelné (transparentní).

(c) Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazeným tématem.

Ještě mě zaujal postřeh někde v závěru, že kýč zpravidla vede lidi k umění. Že typickým konzumentem kýče jsou děti a mládež. Že nejsilnější umělecké dojmy si dopívající přináší obvykle z děl, která jsou vlastně kýčovitá, když se k nim později vrátí. Ale ty zážitky ho přivedou - pokud nezamrzne - nakonec k tomu umění.

Mno, rozhlédnu-li se po své knihovně a svém playlistu, nebudu raději na ten postřeh moc myslet.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Umění a kýč jana* 01. 12. 2008 - 07:55
RE(2x): Umění a kýč hablina 01. 12. 2008 - 22:09
RE: Umění a kýč sargo 01. 12. 2008 - 08:14
RE: Umění a kýč littlekey 01. 12. 2008 - 08:14
RE: Umění a kýč jana* 01. 12. 2008 - 08:41
RE: Umění a kýč sargo 01. 12. 2008 - 09:24
RE: Umění a kýč jarmik 01. 12. 2008 - 09:52
RE(2x): Umění a kýč sargo 01. 12. 2008 - 15:35