Je to paráda, když knížka je naplno o životním moudru a jde přímo k věci bez nějakých doprovodných zábav.

Když člověk píše o opravdovém pošušňáníčku, to je pohoda. To se prakticky nemusí ani nic vymýšlet, jenom se pochlubím, že jsem si to koupil.

Jsem příručkový typ. Když jsem minulý víkend vytáhl brusle, bylo mi následně jasné: jsem začátečník, potřeboval bych radu. A hned byla záminka, proč zaběhnout přes polední pauzu do Luxoru! (Mám slabost pro veliká knihkupectví.) Pořídil jsem si knihu p. Mišičkové Škola inline bruslení.

Těm Anglánům se je lehko levičáky, když vedle toho mají silný tradiční proud konservativců a hlubokou nedůvěru k pokroku. To by pak uměl každej!

Rovnou říkám, že jsem si vědom, že je směšné, když o hubnutí píšu já - tlouštík. Který navíc ani se moc zhubnout nesnaží. Na druhou stranu však hubený to číst nepotřebujou, takže zas tak nelogické to není.

je název knihy, kterou jsem dostal k narozeninám od své paní velitelky v zaměstnání. A já se referátem o té knize hlásím poprvé ze Slivence (pod pupenci - nedovedu název té obce říci bez těch pupenců, případně ještě, že děda sekal sekerou jetel).

Nikoliv Jan Železný - souvislost s oštěpařem jsem si bolestně uvědomil, až když jsem hledal na webu obrázek obálky.