Těm Anglánům se je lehko levičáky, když vedle toho mají silný tradiční proud konservativců a hlubokou nedůvěru k pokroku. To by pak uměl každej!
Zaujalo mě, že p. Lewis v předmluvě píše, že to ďáblování už ho nebavilo, a odhodlaně odmítal psát pokračování, k němuž byl po léta přemlouván. Nakonec až po letech tedy připsal ten přípitek, který tvoří první z devíti jeho pozdnějších textů v tomto sborníčku.
Celkově mám dojem, že čtivost těch textů postupně klesá - první zkušený ďábel je výborný, potom to postupně klesá do stále akademičtějších různých náboženských proslovů typu, který mě nebaví.
Na tom přípitku je vidět, že se odhodlal k pokračování až ve chvíli, kdy měl skutečně na srdci něco, co mu připadalo důležité. Šije tam zostra kolem sebe - byl to patrně dosti nevrlý stařík.
Dám nějaké načiklady. Třeba v Přípitku o školství (mám dojem, že česká tradice třeba v těch 60. letech, kdy to psal, takový směr myšlení obsahuje možná tak stopově):
Základní zásadou nového vzdělávacího a výchovného systému má být, že tupci a lenoši se nesmí cítit zahanbováni chytrými a pilnými studenty. Bylo by to nedemokratické. Takové rozdíly mezi žáky - protože jde zjevně o zhola a naprosto individuální odlišnosti - musí být zamaskovány. Může se to dít na různých úrovních. Tak například na univerzitách musí zkoušky probíhat tak, aby všichni, nebo téměř všichni dostali dobré známky. Přijímací zkoušky je nutno zorganizovat tak, aby všichni, nebo téměř všichni přihlášení mohli na vysokých školách studovat, ať k tomu mají, či nemají schopnosti (či přání) získat vyšší vzdělání. Na školách nižších se pro ty děti, které jsou příliš hloupé nebo líné učit se cizím jazykům, matematice a přírodním vědám, zavedou takové předměty, jimž se děti dřív rády věnovaly ve volném čase. Nechť například plácají bábovičky, ale nazvěte to přitažlivě modelováním. ...
Jedním slovem, můžeme docela odůvodněně doufat, že až se úsloví Jsem stejně dobrý jako ty zcela naprosto prosadí, úplně to odbourá vzdělanost. Odpoadnou všechny podněty pro učení a všechny tresty za neučení. Té hrstce, která přesto bude chtít studovat, se v tom nějak zabrání. Co jsou zač, že se opovažují předčit své druhy? A učitelé - nebo snad bych měl říkat ošetřovatelé? - budou příliš zaměstnaní utěšováním hlupáků a tak vyčerpaní tím, jak jim budou neustále povzbudivě poklepávat na rameno, že už ani na opravdové vyučování nebudou plýtvat časem. ...
Nenastane to ovšem dřív, dokud veškerou výchovu nepřevezme stát. Ale jen klid! On ji převezme! Patří to k výše uvedeným hnutím. Podle všech předpokladů za to také zaplatí přiměřenou pokutu. Tou bude likvidace střední třídy, té třídy, která byla ochotna šetřit a své úspory obětovat, jen aby svým dětem dopřála vzdělání na předních soukromých školách. ...
To byla jedna společenská ukázka. Jinak má silné chvilky i jako skutečný individuální moralista. Docela pěkná je jedna přednáška, kterou měl na univerzitě, a sice o tom, jak člověk se touží v různých rolích stát členem vnitřního kruhu spřátelených a propojených a bojí se stát mimo. A jak je tahle touha špatná.
Až k té volbě dojde, nebude se vám cesta k padoušství jevit v nijak dramatických barvách. Téměř jistě se k vám nedostaví žádní okatě vyhrožující nebo uplácející darebáci. Nabídka se ozve nad skleničkou dobrého pití nebo nad šálkem kávy, mezi sousty sendviče a mezi dvěma vtipy. Vyklouzne docela všedně ze rtů muže nebo ženy, s kterými jste se nedávno blíže seznámili, a doufáte, že se s nimi spřátelíte ještě víc. Padne ve chvíli, kdy velmi stojíte o to, abyste nevypadali jako hrubiáni, jako naivní nebo netýkaví puntíčkáři. Vyzní jako náznak něčeho, co není sice tak docela v souladu s pravidly fair play, ale jako něco, čemu veřejnost, ta nevědomá, romantická veřejnost jakživ neporozumí. Vyzní jako něco, kolem čeho sice outsideři ve vašem povolání mohou rozvířit trochu zmatků, ale zato to bude něco, co "my", jak tvrdí váš nový přítel a při tom slově "my" budete mít co dělat, abyste se samým blahem nezarděli - něco, co "my děláme vždycky".
Mno, někdy mám dojem, že mezi českým studentstvem jsou možná oblíbenější výklady takového p. Kellera. (To jsem ale odporně odporný generalizující!).
Do dalšího týdne přeju čtenářům a sobě, abychom zvládli nepokazit konečně něco, co jsme pokazili už vícekrát.