Jsem příručkový typ. Když jsem minulý víkend vytáhl brusle, bylo mi následně jasné: jsem začátečník, potřeboval bych radu. A hned byla záminka, proč zaběhnout přes polední pauzu do Luxoru! (Mám slabost pro veliká knihkupectví.) Pořídil jsem si knihu p. Mišičkové Škola inline bruslení.
To je jistě pravda. Ale kde je ten rádce? Nejen aby uměl bruslit, ale měl též promyšleno, co je pro začátečníka to hlavní (a co jsou jiný věci, co jsou podstatný).
Já cením, když poradí někdo se skutečnou praktickou zkušeností. Díval jsem se na web, že existuje několik škol inline bruslení; mám dojem, že autorku téhle přiručky jsem tam někde viděl, že už nějaký ten pátek učí lidi bruslit. To rozhodlo.
Po prolistování brožury jsem byl jezdit zatím jednou. Snažil jsem se dodržovat aspoň některá doporučení. Subjektivně jsem cítil, že je to cesta správným směrem. Zajezdil jsem si zase o kus lépe a hlavně rychleji. Když jsem se rozhýbal, tak už jsem se místy dostal do toho bruslařského rytmu, kde teprve začíná trochu požitek z jízdy.
Abych se podělil o ty první tipy, které mě myslím posunuly kousek dál: při odrazu brusle u sebe do "v"; pokrčená kolena; hlava vzhůru; nebát se pádu - zůstat v klidu a snížit těžiště, aby se nepadalo z výšky.
Pořízení tedy nelituji. Věřím, že začátečníkům jako jsem já tato příručka může pomoci. Díval jsem se následně na youtube apod., kde je několik videolekcí bruslení. Z mého hlediska je to ale spíš doplňek ke slovním radám, úplně je nenahradí.
Navíc jsem přítelem jazyka a rád umím věci přesně pojmenovat. Teď už třeba tuším, co je stride 1 a stride 2 :-)
Do dalšího týdne přeji čtenářům i sobě vše nejlepší.