Železný Jan

20. leden 2009 | 22.35 |

Nikoliv Jan Železný - souvislost s oštěpařem jsem si bolestně uvědomil, až když jsem hledal na webu obrázek obálky.

železný janMálo platné, můžu to stokrát vědět, ale očekávání ovlivní můj dojem z něčeho. Nejlepší je samozřejmě nečekat nic, může následovat maximálně příjemné překvapení. Ohledně knihy Železný Jan, kterou sepsal p. Robert Bly, tu však byla předem různá doporučení. Takže logicky našlápnuto na zklamání.

Rovnou řeknu, že zklamání to vysloveně nebylo. Ale úplné nadšení taky ne. Železný Jan je rozsáhlá interpretace stejnojmenné pohádky bratří Grimmů. Úryvky z pohádky jsou přerušovány dlouhými komentáři, co ten příběh představuje. Autor tu pohádku považuje za jednu dlouhou řadu symbolů, vlastně takovou skrytou příručku "Dospíváme v muže". Bohužel kolem toho hodně píše. Píše po americku příručkovsku, tj. opakuje, dopomáhá si četnými odkazy na svou praxi v chlapecko-chlapeckých samopomocných skupinách, občas mlží. Nad rámec standardu dokonce cituje vlastní básně, někdy i vícekrát tu samou, když si myslí, že je to povedený kousek. Taky ta všudypřítomná mytologie mi tedy úplně nesedla: podivný mix německé pohádky, těch nejnudnějších řeckých božstev (o nichž si osobně nemyslím, že byla svými věřícími myšlena mýticky; třeba se pletu, ale na mě všichni ti pánové Herkulové působí spíš jako obdoba našeho Batmana), nepříliš průkazných příkladů z primitivních kultur a do toho ty strašný freudovsko-jungiánský incestní úchylárny. V některých kapitolách jsem četl v metru jen se zaťatými zuby a rezignovaně, že přece nemusím úplně pořád rozumět, co tim vlastně se chce říct.

Jo, a taky snad desetkát opakuje, jak sitcomy zločinně a soustavně ničí představu o otci, že v sitcomech jsou všichni otcové směšní a neschopní. (K tomu mě napadlo, že směšní a neschopní jsou v komedicíh nejen otcové, ale i synové všech věků, ba i matky a dcery. Taky návštěvníci, sousedé a v podstatě vůbec všichni. Říká se tomu humor.)

Kniha je zaměřena na skupinu lidí, kterou si autor sám definoval jako moderní zženštilí citliví muž. Věkově hlavně na dobu tak od 35 let. Skoro bych řekl, že u mužů pod 30 - zcela správně - radí moc se neprojevovat, bejt ticho, makat a šoupat nohama! Citlivý muž je moderní od 60. let a pořád jich přibývá. Železný Jan vyznívá tak, že my, citliví muži, bychom si měli přiznat, že být citlivý nestačí, že musíme být zase trochu taky chlapi! Kurňa! A nesouhlasit pořád ve všem s ženami!

(Ohledně sledování výdajů domácnosti tam doporučení nebylo.)

Z četby jsem si i přes uvedené výhrady odnesl poměrně jasné doporučení: muž má být divoký, chlupatý, tj. mít dlouhé vlasy a aspoň nějaký ten knírek (na znak živočišné vášnivosti - no, je pravda, že třeba pan lékárník s knírkem, to byl naprostý démon, to mohu potvrdit), nestydí se a je nezávislý válečník.

  Zranění nevadí, naopak jsou ku prospěchu osobního růstu.

P1000901a

Čistě ilustrační foto k proměně díky kníru.

Z výchovného hlediska se doporučuje na počátku dospívání emancipovat hocha z matčina vlivu. Měl by přejít do otcova světa. Potom už jeho růst musí zajistit cizí starší mužové, kteří jsou v tom nenahraditelní.

Silněji mě zaujal hlavně jeden obraz, když citoval nějaký pokus nebo terapii nebo co to vlastně bylo: někdo shromáždil hodně mužů a řekl jim, aby červeným šátkem označili každé místo na těle, které někdy měli zraněno. Že se ukázalo, jakou spoustu zranění má běžný chlápek: někteří měli šátky pokrytu celou polovinu těla. Zamýšleli se pak společně nad tím, jak je zranění ovlivnila a co pro ně znamenají. Zaujala mě i ta myšlenka, že fyzické rány (je tam spousta povídání hlavně o rituálech dospívání, které zahrnují i různé útrapy) pomáhají mužovi dospět, srovnat se a uvědomit si vlastní omezení.

Čtení to není úplně nejkomfortnější. Přesto si nevybavuju, že bych četl něco, co by se tomuto tématu blížilo. (Snad s výjimkou Biddulphových příruček: Výchova kluků se mi moc líbila, taky se v ní doporučují mentoři pro dospívající. Biddulph ale píše tradičněji příručkově, zejména o hodně moc stručněji. O Výchově kluků jsem psal zde.)

Praktické závěry jsem si prozatím do výchovy odnesl tyto:

- Když chtěl Jáša při uspávání povídat o ninjách, tak jsem mu pod vlivem ŽJ řekl, že malý ninja má mámu a tátu. Ale že bojovat, skákat a běhat ho nenaučí máma a táta, ale nějaký starý ninja, který umí hodně dobře bojovat. Evidentně ho to zaujalo a zamyslel se nad tím (asi dvě vteřiny).

- Necháme mrňousovi i nadále delší vlasy.

- Nebudu se tolik děsit, když leze po nábytku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Železný Jan eithne 20. 01. 2009 - 22:50
RE: Železný Jan hablina 20. 01. 2009 - 22:52
RE: Železný Jan jarmik 20. 01. 2009 - 22:54
RE: Železný Jan sargo 20. 01. 2009 - 23:15
RE: Železný Jan wu 21. 01. 2009 - 00:43
RE(2x): Železný Jan jarmik 21. 01. 2009 - 07:14
RE(3x): Železný Jan hablina 21. 01. 2009 - 13:16
RE(4x): Železný Jan sargo 21. 01. 2009 - 14:26
RE: Železný Jan jana* 21. 01. 2009 - 09:40
RE(2x): Železný Jan jarmik 21. 01. 2009 - 10:07
RE: Železný Jan jana* 21. 01. 2009 - 13:39
RE(2x): Železný Jan hablina 23. 01. 2009 - 15:45
RE: Železný Jan jarmik 21. 01. 2009 - 14:50
RE(2x): Železný Jan hablina 22. 01. 2009 - 13:06
RE(3x): Železný Jan jarmik 22. 01. 2009 - 13:23
RE: Železný Jan psycho-masarka 21. 01. 2009 - 15:01
RE: Železný Jan jana* 21. 01. 2009 - 16:00
RE: Železný Jan jarmik 21. 01. 2009 - 16:47
RE(2x): Železný Jan hablina 21. 01. 2009 - 23:10
RE(3x): Železný Jan jarmik 21. 01. 2009 - 23:29