Jsem příručkový typ. Když jsem minulý víkend vytáhl brusle, bylo mi následně jasné: jsem začátečník, potřeboval bych radu. A hned byla záminka, proč zaběhnout přes polední pauzu do Luxoru! (Mám slabost pro veliká knihkupectví.) Pořídil jsem si knihu p. Mišičkové Škola inline bruslení.

Těm Anglánům se je lehko levičáky, když vedle toho mají silný tradiční proud konservativců a hlubokou nedůvěru k pokroku. To by pak uměl každej!

Rovnou říkám, že jsem si vědom, že je směšné, když o hubnutí píšu já - tlouštík. Který navíc ani se moc zhubnout nesnaží. Na druhou stranu však hubený to číst nepotřebujou, takže zas tak nelogické to není.

je název knihy, kterou jsem dostal k narozeninám od své paní velitelky v zaměstnání. A já se referátem o té knize hlásím poprvé ze Slivence (pod pupenci - nedovedu název té obce říci bez těch pupenců, případně ještě, že děda sekal sekerou jetel).

Nikoliv Jan Železný - souvislost s oštěpařem jsem si bolestně uvědomil, až když jsem hledal na webu obrázek obálky.

... jsem ještě neudělal. Ale konečně jsem v knihovně našel jednu příručku pro začátečníky, která pojednává o tradingu.

Sargo už mě patrně docela zná. Když jsem koncem minulého týdne četl další příručku osobního rozvoje, tak jsme se moc nepotkávali, neb paní mangelka se osobně rozvíjela po nocích na komínech. Nicméně občas jsme se přeci jen potkali a já říkám: "Čtu pokračování Bohatý táta, chudý táta." A reakce Sargo byla: "To máš určitě zas depku." A byla to pravda.