Minule jsem psal, jak jsem si v knihovně namátkou sáhnul pro Konzumenty levných jídel od p. Thomase Bernharda. Byla tam ještě jedna stejně sympatická knížečka tohoto autora s názvem Chůze. Tu jsem vzal rovnou též.

Náhodné chňapnutí po knížce na kraji police při běhu skrze městskou lidovou ve Školské.

Už jsem vlastně jeden blogoromán četl. Jmenoval se Anonymous Lawyer, pojednával o velké advokátní kanceláři a psal jsem o něm zde. U blogorománu je myslím přirozené být zvědav na to, jak autor zapojil do díla to blogování. V Anonymous Lawyer šlo (celkem trapně) nakonec o to, že blog toho partnera odhalila jedna asociátka a jiný partner, a tím zničili jeho kariéru.

Pan Rob Grant je spoluautorem seriálu Červený trpaslík. 

Příhody v pět hodin ráno bych nepřeceňoval, ale za zmínku mi stojí. Ostatně: jak často člověk recenzuje knížku, co mu daruje taxikář?

Přátelé: 508 stran většího formátu, 133 kapitol, pár mrtvol, starší rádce, jemu blízká ženština a, především, prof. Langdon. Dostal jsem to nečekaně k vánocům. Právě jsem to dojel a hlásím se začerstva s dojmy, než to zapomenu.

Onehdá jsme si se Sargo zašli na oběd a při té příležitosti rovnou i na skok do knihovny ve Školské, kam chodím. Půjčil jsem si sborník povídek p. Emila Hakla Konec světa. Sargo to přečetla ještě přede mnou a hlásila o tom neobvykle nadšeně.