S dr. Kafkou bude legrace pořád

13. červen 2010 | 21.15 |
› 

Všiml jsem si už nejen u sebe, že možná už přestane být moderní vyšetřovat detaily ze života dr. Kafky. Ono už to stejně víc nejde. Ale legrace bude s doktorem nejspíš pořád, i když se možná přesune postupně o úroveň níž.

JAZ316ae5_janouchS knihou Hovory s Kafkou od p. Gustava Janoucha to mám trochu jako to bylo s Chartou 77. Napřed jsem četl podrobnou kritiku, že se jedná o podvod - o knize p. Čermáka jsem psal zde. Až teprve loni vyšel poprvé česky ten kritizovaný text.

Hovory s Kafkou jsou pěkně vypravené, mají poznámky a dva doslovy. Doslovy jsem četl samozřejmě napřed. Takže jsem ještě před Janouchovými hovory četl nejen kritické dílo p. Čermáka, ale i tady v doslovu zase reakce na p. Čermáka a ukázky z recenzí knihy p. Čermáka. Doslov vyznívá k p. Janouchovi smířlivěji, než jak psal p. Čermák. P. Čermák psal, že je to podvrh. Zde se poukazuje, že sám p. Janouch v předmluvě jednak píše silně nevěrohodně v mnoha ohledech (že si část těch vzpomínek na Kafku napsal už ve 20. letech a že na konci 40. let to vlastně jen trochu dodělal, a hlavně pak to, jak v r. 1968 vyšlo podstatně rozšířené znění, protože prý našel ve starém bytě chybějící stránky), ale že autor není tolik kriminální, protože přiznává, že psal na základě sešitu, kam si v mládí zapisoval různé zajímavé výroky a citáty, a že nemůže zaručit, co z toho ve skutečnosti slyšel od dr. Kafky.

V doslovu se uvádí též smířlivý hlas p. Škvoreckého, který měl pro p. Janoucha slabost, že byl průkopník českého jazzu a napsal nějaké klavírní jazzové etudy nebo tak něco.

Je však pravdou, že p. Janouch dr. Kafku několikrát osobně viděl asi v letech 1919 - 1923. Doktor byl v té době vážně nemocný čtyřicátník a blížil se konci života, Gustavovi bylo na počátku 16. Setkání je doloženo zmínkami v doktorovo korespondenci, a to zmínkami zhruba ve stylu "dneska tu zas oxidoval ten otrapa mladý básník, nemám na něj čas". P. Janouch chodil za dr. Kafkou do zaměstnání v Úrazové pojišťovně dělnické Na Poříčí, protože tam pracoval otec p. Janoucha.

Celé je to psané jako jako stručné jednotlivé dialogy na nějaké filozofické téma nebo na téma nějakého umělce, někdy je to i jeden odstavec, většinu tak stránka nebo dvě. Takže se to čte lehce. Každý ten dialog je vypointován nějakým aforismem. Většinou je to takové dosti slabé - Janouchův Kafka evidentně vznikl jako sbírka těch úsloví a mott. Taková ta moudra, jaká se třeba hádají ve hře Horolezci na www.hry.cz.

Ale málo platné, chápu, že p. Janouch musí kafkology strašně štvát. Protože jim věřím, že on si z těch 17 let nemohl po 25 a více letech pamatovat, co přesně mu někdo říkal u táty v práci. Ale s dr. Kafkou prostě mluvil a osobně ho znal. V tom už ho nikdy nepředstihnou, i když o Kafkovi toho vědí mnohem více.

Na rozdíl od p. Janoucha žádný kafkolog třeba neuvidí kolegu dr. Tremla, se kterým sdílel dr. Kafka kancelář.

Když zaklepali, odpověděl Franz Kafka krátkým, nepříliš hlasitým "Prosím!", zatímco Kafkův kolega z kanceláře a oddělení ze sebe obvykle vyrazil pánovitě nevrlé "Vstupte!". Tón této výzvy, který měl návštěvníkovi už přede dveřmi dát pocítit jeho bezvýznamnost, odpovídal ustavičně svraštěnému žlutému obočí, úzkostlivě přesné, až k šíji sahající kštici slámově zbarvených prořídlých vlasů, vysokému stojacímu límci s širokou, tmavou kravatou, vysoké upjaté vestě a poněkud vypouklým, vodnatě modrým husím očím muže, jenž v kanceláři léta sedával naproti Kafkovi.

Vzpomínám si, že Franz Kafka sebou při tomto pánovitém "Vstupte!" vždycky trochu cukl. Vypadal jako přikrčený a zdola se na svůj protějšek díval s neskrývanou nedůvěrou, jako by v nejbližším okamžiku očekával úder. Tento postoj ostatně zaujímal i tehdy, když mu jeho kolega z kanceláře něco říkal přátelským hlasem. Bylo vidět, že Kafka měl ve vztahu k Tremlovi nepříjemné zábrany.

Už nevím, zda je v knize popsáno i, zda Pejřil... pardon... Treml... seděl u okna nebo u zdi.

Z celé knihy mi opravdu zajímavá připadala jenom jedna informace, ale velice pěkná, a sice, že dr. Kafka tajně pomáhal poškozeným vést soudní spory proti vlastní pojišťovně. Autor cituje svého otce (který se prý na těchto věcech též podílel) o případu pomocného dělníka, kterému na stavbě dopravník rozdrtil levou nohu:

Ten pomocný dělník od nás měl dostat jen nepatrnou rentu. Podal na nás žalobu, jež po právní stránce nebyla správně formulována. Ten starý muž by proces určitě prohrál, kdyby ho v posledním okamžiku nenavštívil známý pražský advokát, který - aniž by si od zmrzačeného starce vzal jediný haléř - odborně doplnil žalobu a napomohl tak spravedlivé věci toho ubožáka k vítězství. Onoho advokáta - jak jsem se později dozvěděl - objednal, konzultoval a zaplatil doktor Kafka, aby jako právní zástupce Úrazové pojišťovny dělnické proces se starým pomocným dělníkem mohl prohrát se ctí.

... To není jediný případ, jejž doktor Kafka řešil takovýmto způsobem. Mezi úředníky se už o tom napovídalo leccos. Někteří ho obdivují. Jiní říkají, že je neschopný právník.

Tak doufám, že aspoň toto si p. Janouch nevymyslel. Pro Kafkovu památku to vůbec není nejhorší vzpomínka, která mohla zůstat na uzavřeného přecitlivělého spisovatele.

První věta knihy: Jednoho dne koncem března roku 1920 mi otec při večeři řekl, abych ho v průběhu následujícího odpoledne navštívil v jeho kanceláři.

Poslední věta knihy (vlastního textu, ne doslovů): Právě tolik let jsem čítal, když se zhroutil citový a duchovní horizont mého mládí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: S dr. Kafkou bude legrace pořád sklerotik 13. 06. 2010 - 23:25
RE(2x): S dr. Kafkou bude legrace pořád jarmik 14. 06. 2010 - 07:56
RE: S dr. Kafkou bude legrace pořád littlekey 17. 06. 2010 - 11:54
RE(2x): S dr. Kafkou bude legrace pořád jarmik 17. 06. 2010 - 12:17