Nesmrtelnost p. Kundery

23. březen 2013 | 14.57 |

My, deníčkáři, to nemáme snadné. Třeba já teď: co mám asi tak napsat o takovém veledíle, jakým je Nesmrtelnost od Milana Kundery? Závěr laboratorních prací je, že se mi to líbilo fakt moc hezky. A dál?

Navíc tedy porušuji tímto článkem ještě svou zásadu, že nepíšu o uměleckých dílech, která jsem si odněkud bez zaplacení stáhl. Což je bohužel však zrovna případ Nesmrtelnosti, kterou jsem si stáhl jako audioknihu.

Přesto nechci ponechat toto dílo na svém blogu bez záznamu. Poslouchal jsem knihu podstatnou část této zimy a byla to trvající lahůdka, která nemá mezi mými čtenářskými zážitky moc obdobu.

Nesmrtelnost je opravdu krásný román; v různých ohledech rafinovaný a experimentální, a přitom pořád zůstává rodinnou ságou.

Čtu málo aktuální beletrie, tak ani nevím, zda se pořád ještě podobné romány píší: autor vystupuje v textu jako soudce a vrchní znalec mnoha věcí. Jsou tam dlouhé pasáže, které by mohly být spíš úvahou do víkendových intelektuelních příloh velkých novin: celé pasáže o fast foodu, soukromí a průmyslových kamerách, oblečení, dárcích, síle médií, o Goethovi a samozřejmě především o sexu. O spoustě těch témat jsou to možná definitivní formulace určitých postojů, k nimž je zbytečné dál něco dodávat. Pan Kundera je mistrem jazyka - celé dílo je velice sdílné, nikam nespěchá, dává si dost času, aby vysvětlil vše, co je třeba; ale nic není banální, prostě moc pěkně vypráví.

Jako ukázka by mohlo posloužit prakticky cokoliv. Dám sem jednu pěknou pasáž (už jsem ji použil v komentáři na jiném blogu) na téma, nakolik je reálné, že se člověku podaří zlepšit výrazně svůj život. Ano, hádáte správně, nejde to - vše bude pořád jen variace na stejné téma.

Ale během své cesty se budou rafičky pohybujících se hvězd dotýkat pevných bodů horoskopu a uvádět do hry (zeslabovat, podporovat, ohrožovat) různé elementy vašeho životního tématu. A to je život: nepodobá se pikaresknímu románu, v němž je hrdina od kapitoly ke kapitole překvapován stále novými událostmi nemajícími žádný společný jmenovatel. Podobá se skladbě, kterou hudebníci nazývají: téma s variacemi. ...

Astrologie nás prý učí fatalismu: neunikneš svému osudu! Podle mne astrologie (rozumějte, astrologie jako metafora života) říká něco mnohem subtilnějšího: neunikneš svému životnímu tématu! Z toho například plyne, ze je čirá iluze chtít začít někde uprostřed života "nový život", který se nepodobá předchozímu, začít, jak se říká, od nuly. Váš život bude vždycky vystavěn ze stejného materiálu, ze stejných cihel, ze stejných problémů, a to, co se vám bude jevit v první chvíli jako "nový život", ukáže se velmi brzy jen jako pouhá variace toho předchozího.

Je asi zbytečné se vzájemně přesvědčovat, že Nesmrtelnost je veliké umělecké dílo, těžko nalezneme v historicky nedávné době srovnatelný umělecký výkon nějakého našeho jiného krajana. Při poslechu se mi vracel pocit úplné závratě, je to jako pozorování velkolepého obrazu. Silně jsem cítil, že se účastním velkého umění. Celým románem se prolíná myšlenka, že existuje jen nekolik gest, která hrajeme a opakujeme; tak i tok Nesmrtelnosti se zastavuje ve chvílích, kdy nějaká postava udělá takové gesto, kterým se řadí do zástupu lidí, kteří stejné gesto dělají ve stejných situacích.

Kniha vyšla těsně po převratu v r. 89, vybavuju si, že se o ní hodně psalo v médiích. Ale nějak jsem se tehdy proti ní zasekl, protože mi utkvěl jen takový dosti odpudivý motiv, jak anarchistický pařížský profesor Avenarius běhá v noci po městě a propichuje nožem pneumatiky. Rád bych čtenáře ujistil, že to ale není tak strašné, jak se může zdát.

Nesmrtelnost naprosto doporučuji, nenapadá mě jiný srovnatelný český umělecký výkon posledních dekád. A nedivím se, že ho u předchozího článku o p. Kunderovi doporučovala i komentátorka pí. JN!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Nesmrtelnost p. Kundery jn 23. 03. 2013 - 21:49
RE(2x): Nesmrtelnost p. Kundery jarmik 24. 03. 2013 - 08:49