Richard Brautigan - V melounovém cukru

21. listopad 2012 | 21.58 |
› 

Člověk někdy pochopí věci až s velkým zpožděním. Kupříkladu mně se to stává často. Třeba až teď jsem pochopil, podle čeho před dvaceti lety starorolský umělec p. Dostál sepsal svou novelu Svitky.

v melounovem cukruNapsal je určitě podle knihy p. Brautigana V melounovém cukru. Já jsem si ji přečetl až nyní, když jsem hledal čtení do vany a sáhl jsem za tím účelem do knihovničky paní spolubydlící.

Slavný text z roku 1968 je prý klíčové hippícké dílo. Žánrově je to poetická novela o životě utopické komunity ve fantazijním světě; Idylické klidné dílo trochu kontrastuje se životem umělce: na wikipedii se píše, že p. Brautigan byl celoživotní alkoholik a zastřelil se ve 49 letech.

Všechno ohledně té knihy kompletně popsáno a vysvětleno v doslovu p. Hilského, kterým je knížka vybavena. Vůbec to vydání z roku 1996 v Argu, které máme doma, je luxusní. Počet ilustrací (od p. Šalamouna) dosahuje počtů, které jsou jinak obvyklé v literatuře pro předškoláky.

Já se nedivím, že p. Dostál napsal knihu dle V melounovém cukru, protože jde o krásné dílo, které mohu samozřejmě doporučit. Dle mého názoru nezklame ani vysoká očekávání a plné soustředění ve vaně, stejně jako se čte pěkně i po kouskách v dopravním prostředku.

Abych tu měl dlouhý text, tak opíšu napřed celou jednu kapitolu a potom dám obvyklou první a poslední větu. Vybral jsem kapitolu "Sekaná" - hodně kapitol se jmenuje podle jídla, které v ní hrdinové jedí.

Sekaná

Freda jsem našel v kavárně. Už tam byl, očekával mne. Doktor Edwards mu dělal společnost. Fred studoval jídelní lístek.

"Nazdar," řekl jsem.

"Zdar."

"Na váš," řekl doktor Edwards.

"Ráno jste měl opravdu naspěch," řekl jsem. "Vypadal jste, že byste nepohrdl koněm."

"Svatá pravda. Musel jsem rodit. Dnes ráno mezi nás přibylo nové děvčátko."

"To je skvělé," řekl jsem. "Kdo je tím šťastným otcem?"

"Znáte Rona?"

"Bydlí ve srubu vedle ševce, že?"

"Ano, to je on. Narodila se mu dceruška."

"Letěl jste tam jako splašený. Netušil jsem, že v sobě máte ještě tolik páry."

"Ó ano. Ano."

"Jak se daří, Frede?"

"Dík, jde to. Taky už mám za sebou pěkný kus práce. Cos dělal ty?"

"Zasadil jsem pár kytek."

"Pracoval jsi na své knize?"

"Ne, zasadil jsem pár kytek a pak jsem si důkladně zdříml."

"Ach ty lenochu."

"Že se ptám," řekl doktor Edwards, "jak pokračuje vaše kniha?"

"Ta? Ta pokračuje."

"Výborně. O čem bude?"

"O tom, co mě napadne: jedno slovo vedle druhého."

"Aha."

Přišla k nám číšnice a zeptala se, co si dáme. "Tak hoši, co si dáte?" řekla. Dělala číšnici celá léta. Nejprve jako mladé děvče, teď už byla postarší.

"Dnešní specialita je sekaná, pokud se nepletu," řekl doktor Edwards.

"Ano. Na šedý den, sekanou si vem, to je naše heslo," pravila číšnice.

Všichni se rozesmáli. Byl to vtip.

"Takže já bych si dal třeba sekanou," řekl Fred.

"A vy?" zeptala se číšnice. "Takdy sekanou?"

"Sekanou," řekl jsem.

"3x sekanou," shrnula číšnice.

Tak toto byla kapitola "Sekaná." Na shledanou.

melouncukr-salamoun

Jedna dvoustrana na ukázku - krátké kapitoly, ilustrace.

První věta knihy: V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru.

Poslední věta: Dojde k tomu za pár vteřin, napsal jsem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře