Minulost dohání člověka ve zlém, ale i v dobrém. Třeba mě.
Usilovně jsem ho doporučoval přátelům. Kupodivu i přes to doporučování se několika z nich film zalíbil a též si ho časem oblíbili. Několikrát jsme si ho pouštěli při posezeních. Před časem, již s odstupem let, dokonce p. lékárník zařídil v Kině Drahomíra v K. Varech soukromé promítání toho filmu, kam jsem měl tu čest být pozván.
A tím to pořád ještě neskončilo: na tuto sobotu dokonce p. Maglia, (profesní a profesionální) partner p. lékárníka, zorganizoval hromadnou návštěvu představení Dnes naposled v Divadle Na zábradlí; koukal jsem na to jako spadlý z višně, protože jsem vůbec netušil, že letos v létě se umělci od Vltavy ujali úkolu přenést filmovou legendu na divadelní scénu.
Nebudu zapírat, že jsem byl předem rozechvělý a ve velice slavnostní náladě. Rodičové přijeli hlídat potomstvo, mangelka si dala o brufen víc, aby nekazila umělecký dojem příliš hlasitým skučením kvůli bolesti zad, a šlo se.
Představení se mi samozřejmě líbilo. V roli p. Zemánka vystoupil jako největší TV hvězda p. Čtvrtníček. Z mého pohledu člověka, který do divadla chodí minimálně, byl jedinou hodně známou tváří (rozhodně žádný jiný herec, kterého jsme v sobotu viděli na jevišti, nevystupoval v České sodě ani v Ivánku, kamaráde). Ale v představení nehrál hlavní roli, ani jeho slavný obličej myslím nebyl nikterak na škodu. S rolí p. Zemánka se vypořádal suverénně.
Zemánek, Inž. Danda
(autor snímku p. Martin Špelda, ukradeno zde)
Oproti filmu byly posunuty zejména ženské postavy, vyjma Magdičky Řehákové, která byla v divadle v podání pí Řehořové prakticky shodná s filmovým podáním pí Kačírkové. Ostatní ženské postavy byly podány jinak: dosti směrem pryč od andělských spasitelek (jak jsou ve filmu) ku zvrhlým závislačkám jiného druhu; zejména Bertička Dandová se Na zábradlí dostala až někam do daimonického rozměru. Vůbec mi úprava ženských charakterů nevadila. Naopak: na divadle - a zvláště v komedii - je lepší, když dostane v představení příležitost ukázat se více herců.
Přál bych si, aby někdo tuto adaptaci zaznamenal, a abych ji mohl ještě někdy vidět a konfrontovat s filmem.
Po představení jsme se na baru rozloučili s několika nápoji a potom jsem ještě donutil belhající lepší polovičku podívat se alespoň na několik nočních atrakcí festivalu Signal, který zahrnuje různé světelné instalace po Praze; opravdu pěkné je mrkající oko na mostecké věži na staroměstském konci Karlova mostu. Též se mi líbil dlouhatánský zelený laserový paprsek od orloje na místo býv. Džugašviliho pomníku.
Oko zavěšené na Staroměstské mostecké věži.
Nedovedu si představit, jak může hra působit na někoho, kdo film nezná, respektive ho nezná nazpaměť. Pro mě to byl krásný zážitek. Ostatně film si může každý nastudovat v klidu například zde. I bez studia filmu musí být srozumitelné hlavní poselství a téma Dnes naposled: představuje nestárnoucí veledílo soustavných drobných proher v boji s impulsivním chováním.