Příručka s Kafkou do kina od Hannse Zischlera byla někde ve výprodeji. Byl jsem jasný.
Co tak napsat k této? Název říká vše. Jestli se dá něco zjistit o dr. Kafkovi a filmu, tak už se to ví. Podle mého, kdyby si to přečetl, tak by se až sám divil, že si takové detaily nemohl pamatovat.
Podle všeho byl Franz veliký přítel filmu a poctivě chodil na všechno, co se dalo.
Chodil v Praze, ale taky usilovně na cestách: v Mnichově, v Paříži, v Itálii. Evidentně při svých cestách za Felicií do Berlína taky docela dost času byl radši v kině než na rodinných návštěvách.
Nejlepší ze všeho jsou tam ale ilustrace a dokumenty, kterých je kniha plná. Tak něco málo na ukázku.
Bílá otrokyně (zde inzerát žižkovského Ponce) na dr. Kafku silně zapůsobila a promítal si do ní i reálné zážitky.
To jsem nevěděl, že Fantomas byl už dávno před Louisem de Funés.
Kafkův oblíbený herec p. Albert Bassermann.
Též jsem nevěděl, že němé filmy původně provázel při promítání komentář vykladače,
který volně komentoval děj a rozváděl do detailů vnitřní citové pochody postav.
Že někdo propadl Lovkyní srdcí, tomu se nemůže nikdo divit!
Ohledně p. Kafky se zkoumá každý detail. Takhle vypadala panoráma, kde si diváci prohlíželi stereoskopické fotografie.
Kafka jednu takovou navštívil při služební cestě do Frýdlantu.
Je pravděpodobné, že ve frýdlanstské panorámě viděl tuto fotografii kostelu ve Veroně.
Asi nejzábavnější z celé knížky pro mě byl ten příklad kafkovského vidění, že se mu zalíbila socha trpaslíka pod křtitelicí.
Říkal mu trpaslík v nadživotní velikosti.
Sochu pak navštívil na cestě po Itálii i osobně. Trpaslík mu připomínal vlastní slabost, se kterou nesl zátěž života.
S tím kontrastovala lehkost, se kterou nese břímě veselý trpaslík.
Inspirace pro Nezvěstného se též našla.
Zábavné je, že délka filmu byla uváděna v metrech (rozumí se délka filmového pásu).
Dokonce se našel i předobraz pohledu na Nový York,
jak se naskytl Karlovi Rossmannovi po překonání oceánu.
Lehké, čtivé, prohlíživé - s klidem doporučuji.