Ohromné maličkosti

6. únor 2012 | 22.03 |

Sáhl jsem pro změnu (na odreagování od novinek, které jsem si předsevzal postupně zpracovat) do nejmilejší přihrádky v knihovně, kde jsou malé intelektuelní knížky.

ohromne maličkostiUž léta mám brožurku s výborem fejetonů p. Chestertona Ohromné maličkosti. Mám pocit, že dosud se mi nikdy nepodařilo ji přečíst, až nyní. Pozastavil jsem se hned v tiráži, že knihu přeložil p. Čulík v r. 1994. Počítám, že to bude ten p. Čulík, co vydává Britské listy a věnuje se textům časovějším, než v době, kdy překládal toto.

Od p. Chestertona jsem četl detektivky s p. Brownem, které se mi velice líbily (psal jsem o nich zde). Takže o jeho způsobu psaní jsem měl představu a nepřekvapil mě. Též je mi známo, že jde o autora v českém prostředí s dlouhou tradicí popularity - jestli se nepletu, tak ho obliboval p. Čapek, skoro bych hádal, že někde v Anglických listech se píše, jak za ním byl osobně (ale fakt si nejsem jist). Též se o něm pějě v nějaké zlidovělém trháku od p. Suchého a p. Šlitra, ne?

Ty fejetony nejsou špatné, ale úplně mě neuchvátily. Často v nich polemizuje obecně s něčím, co já však přesně nevím, s čím. Navíc mám o té polemice pochybu v tom směru, že téměř nikdy neoznačuje konkrétní knihu nebo člověka, proti kterým se brání (druhá polovina knihy jsou "obrany", tj. každý článek je obrana něčeho). Spíš tak konstruuje protivníka z toho, co jaksi obecně v jeho době bylo v jeho očích moderní a převládalo. Z mého pohledu byla podstata "sporu" místy nesrozumitelná.

Nejvíc se mi líbí ve chvílích, kdy je demonstrativně, až provokativně křesťansky optimistický. Možná proto, že optimistické konzervativce nadšené pro křesťanství v české publicistice jeho doby tak úplně neznám (možná s výjimkou p. Tatíčka?). Počítám, že nejblíže stylem je mu p. Čapek, ale ten měl přeci jen trochu jiné založení.

Pobavila mě třeba pasáž o optimismu:

O pesimistech se obvykle mluví jako o buřičích. Není to pravda. Předně proto, že trvalé buřičství vyžaduje jistou dávku dobré nálady, a za druhé, že se pesimismus dovolává slabších stránek člověka, následkem čehož pesimista provozuje právě tak znamenitou činnost jako hospodský. Skutečným buřičem je optimista, který obyčejně žije a umírá se zoufalou a sebevražednou snahou přesvědčit ostatní lidi o tom, jak jsou dobří. Nejméně stokrát bylo dokázáno, že když chce lidi skutečně rozzlobit a rozzuřit do nepříčetnosti, je nejlepší říct jim, že jsou všichni Božími dětmi.

Ještě se mi líbilo, jak psal o pokoře:

Snad nejlépe je to vidět, pozorujeme-li ty, kdo se otevřeně odvracejí od pokory a prohlašují, že nejvyšší povinností je realizovat a zdokonalovat vlastní já.

Tito lidé se zcela přirozeně snaží o maximální zdokonalení vlastních kulturních, rozumových i mravních vloh a přitom se postupně uzavírají všemu, o čem soudí, že je pod jejich úroveň. Uzavírat se je sice hezké, ale má to jeden prostý háček - že totiž všechno, čemu se uzavřeme, nám také zůstane uzavřeno. ... A chceme-li poznat dobro, jímž všechno překypuje, musíme podstoupit zvláštní proces duševní askeze, jakési okleštění celé své bytosti. Někdy bývá docela dobré, když jsme jako okno - jasní, průhlední a neviditelní.

Čili kniha je útlá, docela slavná, duchaplná - doporučuji.

Jednu poznámku k překladu, který je velice pěkný. Ale některé vysvětlivky jsou snad až příliš úzkostlivé ohledně toho, co český čtenář pochopí: třeba vysvětlivka u jména Robin Hood = "legendární zbojník lidových balad". A je jasno, že. (Aneb ve vysvětlivkách bylo uvedeno německá kletba - a já vůl myslel, že to je latinsky).

Do nového týdne přeji čtenářům i sobě pro začátek aspoň, aby rychle poklesl ten vysoký tlak, a přestala mě (a všechny další, kteří to mají stejně) bolet lebka.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře