Kniha o historické věrohodnosti zábavných děl.
Knížka Pop History shrnuje několik článků různých autorů; editorkou byla Milena Bartlová. Předmětem mělo být porovnat historickou věrohodnost reálií v různých populárních uměleckých dílech s aktuálním stavem dějepisu.
Rovnou říkám, že na koupení tahle publikace není. Ale na půjčení v knihovně klidně ano - nic za to konec konců nedáte, žeano.
Rozebírá se následující:
- Švejk: docela pěkné, zaměřuje se na atmosféru české společnosti za války, že si to předkové fakt nevzali za své a že se jim ani nediví;
- Na západní frontě klid: nějak mi tam chybí úplně něco k tématu. Píše se tam jen o okolnostech vydání, o rozporném příjetí a následujících osudech autora. Ale je to stručné a neznal jsem to, že tato kniha byla silně nenáviděna náckama a že ji pálili.
- růné romány Henryka Sinkiewicze: to neznám, tak jsem četl kousek a pak přeskočil. Je to o polských válkách proti všem.
- Egypťán Sinhuet (od Mika Waltari), ve spojení s filmem Mumie se vrací: ani jedno neznám, ale přečetl jsem. Egypťan se cení jako dobré čtení, ale psychologicky zcela aktualizované a neodpovídající starému Egyptu.
- Tři mušketýři: dle mého jasně nejlepší záležitost. I když to měl lehké, když měl nejlepší knížku. (Taky máte ten pocit, že když se udělá cokoliv na téma Tří mušketýrů, nemůže to dopadnout špatně? Třeba vynikající komedie souboru CD 2002, kterou dávají již mnoho let v Divadle v Celetné, různé filmy atd.) Samozřejmě moje zaujetí je přímo úměrné nedostatku předchozích informací. Hned mi připadalo zajímavé, že Dumasova babička byla černoška. Vůbec je pak pěkná směs podrobných srovnání (nějaký d'Artagnan žil, ale bylo to trochu jinak) i celkových pohledů na Dumasovo práci. Naprosto jsem se ztotožnil s tím, že se Dumasovi podařilo velice hezky propojit dobrodružný příběh s historickými reáliemi. (Tuto kapitolu taky napsal Vít Vlnas, u něhož myslím kvalitní výstup nepřekvapuje.)
- Vinnetou: přestože celková Mayova koncepce s realitou moc nesedí, tak prý až překvapivě dost detailů naopak ano.
- Příběhy bratra Cadfaela: prý nějaký detektivní seriál ze středověku. Neznám, přeskočil jsem.
- film V erbu lvice: neviděl jsem a ani moc neznám Zdislavu z Lemberka. Přeskočil jsem.
- film Caligula: neznám, neviděl jsem, přeskočeno.
- Asterix: je to pojato spíš jako celková charakteristika komiksu. Ale v souladu s tématem se popisuje, že pár věcí celkem sedí, pár ne. Keltíci měli prý kulaté chýše, ale neměli nábytek - bohatí měli spíš hodně nádobí. Divočáků bylo sice tehdy hodně, ale radši měli domácí prasata. Taky bývalí Keltíci násilní jonáci, to se dost eufemizuje (namísto lidských hlav jako trofejí má komiksový náčelník Majestatix nade dveřmi hlavu kančí). Několik odstavců je věnováno jménům v originále, ve srovnání s překladem do latiny a češtiny. Jo, a taky prý odpovídá skutečnosti, že správný Kelt si pěstoval pořádný knír.
- obecně o tajemstvích katedrál: to mi připadalo zmatené, přeskočil jsem.
- historie v počítačových hrách, hlavně Age of Empires: popisuje se pár strategických her. Já hrál v životě jenom Settlery, o nichž tam ale nic nestálo. Úplně závratné intelektuální počtení to tedy nebylo, ale přečetl jsem si to rád. Když už by mě něco zajímalo na strategických hrách, tak třeba to, jestli generace, která je hraje, si z nich vezme - na rozdíl od valné části voličů - tu informaci, že když z pozice vládce osolíš daně, tak můžeš, ale většinou to nevede k rozkvětu, a že když chceš stavět cesty a budovat parky, tak je to dobré, ale na to musíš osolit daně.
- poslední část upozorňuje na knižní sérii Děsivé dějiny: dle popisu to nevypadalo zle. Je to anglánská záležitost pro mládež pod heslem "co se vám učitelé báli prozradit". Jednotlivé díly jsou postupně o historických epochách a jak se v takových časech žilo malým lidem a hlavně o tom, co odporného se jim dělo. Ne že bych si to kupoval, ale nevypadá to úplně špatně: třeba díl o Keltíkách se nazývá Keltští hrdlořezové a má následující obálku:
Pán pod nožem říká: Všichni se musíme někdy obětovat...
Podle obálky to vypadá na slibný pohled na keltskou realitu. (Naplňuje mě to určitou radostí, zejména z pohledu manžela někoho, kdo se angažuje již dlouho v diskusích na fantasy serveru pro mládež. Nevím zda je to specialitou fantasy mládežníků, nicméně jsem zjistil, že převážná většina maturující mládeže má jasno, čím by chtěla v životě být, ale stále je nejméně padesát procent těch, kteří si myslí, jaké pěkné bylo to náboženství před křesťany, pohané si pěkně užívali přírodní magie, nevinně se honili na rozkvetlé louce a vesele se smáli; pak přišli křesťané, začali na ně mluvit latinsky a prosadili strašlivé zvrácenosti, jako třeba manželství apod., čímž všechno zkazili.)
Ale to jsem zase odbočil k té svíčkové. Celkově bych řekl, že - jak vidno - valnou část knihy jsem vůbec nečetl, přesto však mám tu drzost psát, že většinou nic moc, ale jsou tam světlá místa.
Rovnou říkám, že na koupení tahle publikace není. Ale na půjčení v knihovně klidně ano - nic za to konec konců nedáte, žeano.
Rozebírá se následující:
- Švejk: docela pěkné, zaměřuje se na atmosféru české společnosti za války, že si to předkové fakt nevzali za své a že se jim ani nediví;
- Na západní frontě klid: nějak mi tam chybí úplně něco k tématu. Píše se tam jen o okolnostech vydání, o rozporném příjetí a následujících osudech autora. Ale je to stručné a neznal jsem to, že tato kniha byla silně nenáviděna náckama a že ji pálili.
- růné romány Henryka Sinkiewicze: to neznám, tak jsem četl kousek a pak přeskočil. Je to o polských válkách proti všem.
- Egypťán Sinhuet (od Mika Waltari), ve spojení s filmem Mumie se vrací: ani jedno neznám, ale přečetl jsem. Egypťan se cení jako dobré čtení, ale psychologicky zcela aktualizované a neodpovídající starému Egyptu.
- Tři mušketýři: dle mého jasně nejlepší záležitost. I když to měl lehké, když měl nejlepší knížku. (Taky máte ten pocit, že když se udělá cokoliv na téma Tří mušketýrů, nemůže to dopadnout špatně? Třeba vynikající komedie souboru CD 2002, kterou dávají již mnoho let v Divadle v Celetné, různé filmy atd.) Samozřejmě moje zaujetí je přímo úměrné nedostatku předchozích informací. Hned mi připadalo zajímavé, že Dumasova babička byla černoška. Vůbec je pak pěkná směs podrobných srovnání (nějaký d'Artagnan žil, ale bylo to trochu jinak) i celkových pohledů na Dumasovo práci. Naprosto jsem se ztotožnil s tím, že se Dumasovi podařilo velice hezky propojit dobrodružný příběh s historickými reáliemi. (Tuto kapitolu taky napsal Vít Vlnas, u něhož myslím kvalitní výstup nepřekvapuje.)
- Vinnetou: přestože celková Mayova koncepce s realitou moc nesedí, tak prý až překvapivě dost detailů naopak ano.
- Příběhy bratra Cadfaela: prý nějaký detektivní seriál ze středověku. Neznám, přeskočil jsem.
- film V erbu lvice: neviděl jsem a ani moc neznám Zdislavu z Lemberka. Přeskočil jsem.
- film Caligula: neznám, neviděl jsem, přeskočeno.
- Asterix: je to pojato spíš jako celková charakteristika komiksu. Ale v souladu s tématem se popisuje, že pár věcí celkem sedí, pár ne. Keltíci měli prý kulaté chýše, ale neměli nábytek - bohatí měli spíš hodně nádobí. Divočáků bylo sice tehdy hodně, ale radši měli domácí prasata. Taky bývalí Keltíci násilní jonáci, to se dost eufemizuje (namísto lidských hlav jako trofejí má komiksový náčelník Majestatix nade dveřmi hlavu kančí). Několik odstavců je věnováno jménům v originále, ve srovnání s překladem do latiny a češtiny. Jo, a taky prý odpovídá skutečnosti, že správný Kelt si pěstoval pořádný knír.
- obecně o tajemstvích katedrál: to mi připadalo zmatené, přeskočil jsem.
- historie v počítačových hrách, hlavně Age of Empires: popisuje se pár strategických her. Já hrál v životě jenom Settlery, o nichž tam ale nic nestálo. Úplně závratné intelektuální počtení to tedy nebylo, ale přečetl jsem si to rád. Když už by mě něco zajímalo na strategických hrách, tak třeba to, jestli generace, která je hraje, si z nich vezme - na rozdíl od valné části voličů - tu informaci, že když z pozice vládce osolíš daně, tak můžeš, ale většinou to nevede k rozkvětu, a že když chceš stavět cesty a budovat parky, tak je to dobré, ale na to musíš osolit daně.
- poslední část upozorňuje na knižní sérii Děsivé dějiny: dle popisu to nevypadalo zle. Je to anglánská záležitost pro mládež pod heslem "co se vám učitelé báli prozradit". Jednotlivé díly jsou postupně o historických epochách a jak se v takových časech žilo malým lidem a hlavně o tom, co odporného se jim dělo. Ne že bych si to kupoval, ale nevypadá to úplně špatně: třeba díl o Keltíkách se nazývá Keltští hrdlořezové a má následující obálku:
Pán pod nožem říká: Všichni se musíme někdy obětovat...
Podle obálky to vypadá na slibný pohled na keltskou realitu. (Naplňuje mě to určitou radostí, zejména z pohledu manžela někoho, kdo se angažuje již dlouho v diskusích na fantasy serveru pro mládež. Nevím zda je to specialitou fantasy mládežníků, nicméně jsem zjistil, že převážná většina maturující mládeže má jasno, čím by chtěla v životě být, ale stále je nejméně padesát procent těch, kteří si myslí, jaké pěkné bylo to náboženství před křesťany, pohané si pěkně užívali přírodní magie, nevinně se honili na rozkvetlé louce a vesele se smáli; pak přišli křesťané, začali na ně mluvit latinsky a prosadili strašlivé zvrácenosti, jako třeba manželství apod., čímž všechno zkazili.)
Ale to jsem zase odbočil k té svíčkové. Celkově bych řekl, že - jak vidno - valnou část knihy jsem vůbec nečetl, přesto však mám tu drzost psát, že většinou nic moc, ale jsou tam světlá místa.