Kniha Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel od p. Jonase Johanssona je bestsellerem posledních let a slyšel jsem o ní z různých stran.
Je málo knih, které by mi výslovně doporučili lidé, s nimiž se jinak o knihách vůbec nebavím. Stoletý stařík... mi takto doporučen byl. Poslechl jsem si ji tedy jako mluvené slovo v podání p. Martina Stránského.
Knihu mohu doporučit, vydařila se. Chápu, že mnoho lidí pobavila - mě bavila též.
Atmosférou mi připomíná idylický starosvětský styl humoru, který u nás representuje třeba Saturnin. Dokonce jsem si všiml, že toto srovnání napadlo více čtenářů, nejen mě.
Stoletý stařík... se skládá vlastně ze dvou příběhů, které se střídají: jednak jde o aktuální humorný thriller a jednak o dějiny 20. století, jak jimi procházel hlavní hrdina Allan Karlsson. P. Karlsson je velice švejkovská postava: vždy klidný, rozšafný, zcela bez úzkosti a obav z budoucnosti, bez osobního přesvědčení, ale zato s praktickou inteligencí a šikovností, otevřeně a nepředpojatě hovoří i s nejmocnějšími vládci apod. Ve svém životě potkává nejvýznamnější politické osobnosti 20. století: jedná osobně s Francem, Stalinem, Trumanem, Kim Ir-Senem, Mao Ce-Tungem atd. Jako představitel malého, zčásti neutrálního národa přechází volně z jedné strany barikády na druhou. Švejk, Cimrman, Forrest Gump - to byly figury, na které si asi každý při čtení vzpomene.
Jelikož kouzlo Stoletého staříka... je zčásti i v nepředvídatelnosti vývoje příběhu, nebudu více prozrazovat.
Mluvené provedení je dle mého názoru uděláno pěkně, nemám k němu výhrady.