Smutek poručíka Borůvky

23. leden 2011 | 19.50 |
› 

Pořídil jsem si průběžně už asi kompletní sérii "borůvkovských" detektivek od p. Škvoreckého, všechny části v rámci sebraných spisů p. Śkvoreckého, které průběžně vycházejí.

smutekPorucika_1Říkal jsem si, že bych zde učinil další ze svých zápisků prostonárodního písmáka. Mám opět období trochu silnějších pochybností, zda tyto posty plné chyb a nepřesností publikovat. Ale dokud mě to baví a dokud nevymyslím něco lepšího, tak nakonec proč ne.

Začal bych konstatováním, že p. Škvorecký jakožto velká legenda mi je sympatický. Kouzlo 60. let v české kultuře je z mého pohledu i jeho prací. Když jsem nedávno viděl zase po čase komedii Farářův konec, pro kterou napsal scénář, tak jsem se úplně rozplýval.

Navíc se myslím kamarádil celoživotně s p. Zábranou, od kterého já jsem zatím vůbec nic nečetl, ale dlouhá léta ze všech stran slyším nadšené ohlasy na jeho dílo. Tak přes p. Škvoreckého bych mohl mít další cestu, jak se jednou k tomu p. Zábranovi též propracovat.

Smutek poručíka Borůvky je první série 12 detektivních povídek s tímto hrdinou, pochází z počátku 60. let. Detektivky mám rád, ale znalcem žánru nejsem. Z mého laického pohledu je tahle úvodní série veliká klasika v české tvorbě, možná hned za Povídkami z jedné a druhé kapsy od p. Čapka.

Tři povídky byly zfilmovány a občas se pouští ještě v TV.

Na druhou stranu musím říct, že jak tyhle detektivky mám rád, tak najednou bych tu knížku přečetl těžko. Nedovedu říct přesně proč.

Postava p. poručíka Borůvky je vydařená: učitel tělocviku, jenž se zapletl se žačkou, která je napůl Italka, proto musel odejít ze školství a šel ke kriminálce. První sérii povídek spojuje jeho morální dilema, zda překonat katolickou výchovu a dopustit se nevěry s mladou blond kolegyní, která ho miluje a p. Borůvka je z ní zcela vedle.

Nejsilnější mi připadají takové ty nenápadné, lehce cynické škvoreckýovské pasáže o všedních milostných utrpeních, hlavně samozřejmě dialogy. Třeba v povídce Smrt na Jehle  (ta se mi z celé sbírky líbí asi nejvíc). Je o třech horolezcích, kteří milovali jednu horolezkyni, až jednoho našli s skále s nožem v zádech. Starý skeptik p. Borůvka vyslýchá v ukázce sprostého podezřelého:

"Mohl byste mi říct, kterému z nich vlastně dávala přednost?"
"To nevím." Poručíkovi se zdálo, že se Malát zamračil. "Myslím, že to táhla s oběma."
'"A co oni - Baroš a Patera - neměli ještě nějaký jiný, jak se říká, zástoj?"
"To nevím. Možné to je."
"Myslíte? A proč?"
"Patera měl u ženských štěstí."
Ozval se v těch slovech stín závisti? Poručík si nebyl jist.
"A Bartoš?" zeptal se.
"Snad taky. Nevím. Já jsem se o tyhle jejich záležitosti nestaral."
"Ale nevylučoval byste to? Myslím u Bartoše.

"
Malát se zamyslil.
"To spíš Patera," řekl.
"Byl, jak se říká, větší donchuán?"
"To ani ne. Ale Bartoš o ni stál víc."
Teď už se v hlase černého muže zřetelně ozvala melancholie. Poručík se ho zeptal:
"A neměl jste dojem, že ona následkem toho stála víc o Pateru?"
"Snad," pravil váhavě Malát. "Můžu říct jen tolik, že podle mého mínění to táhla s oběma."

Též vždycky pozoruju politické pasáže u p. Škvoreckého, protože mi připadá, že v nich si libuje. V té úvodní sérii je jeho pomocník p. Málek spíše jen hloupý a krutý, výraznou politickou angažovanost ta postava myslím dostala až později; tím vším je p. Málek opakem p. Borůvky, který je vždy při zatýkání spíše smutný, částečně též proto, že je odpůrcem trestu smrti, který tehdy vrahové zpravidla asi dostávali. Ani p. Borůvka ještě nemá moc politické komplikace. Spíše naopak: když vyjede s dcerou do Itálie a vyšetřuje v Alpách, je konfrontován zpočátku s urážkami od tyrolského kolegy, že je od komunistické policie.

Závěrem jedna osobní poznámka: bylo opravdu nezbytné v tom textu tolik zdůrazňovat, že Borůvkovo otcovství k Zuzaně je velice pochybné? A to jen proto, že dcera má zelené oči, zatímco rodiče světle šedé a modré. Dle mého jsou tyto závěry vědecky neprůkazné a v knize zcela zbytečné!

Do dalšiho týdne přeji čtenářům a sobě, aby nenastal žadný velký prúšvih.

První věta knihy: Vrchní nadstrážmistr Šimák - jediný muž této hodnosti v republice - si nedal vymluvit, že poručík Borůvka vládne silami, jež zcela neodpovídají normálním lidským mohutnostem.

Poslední věta:  Jenomže teď, v hloubi srdce, už docela jistě věděla, že to poručíkovi nikdy neřekne, jak velice je nepravděpodobné, aby žena s šedivýma očima a modrooký muž měli spolu dceru s očima jako zelenooká kočka.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Smutek poručíka Borůvky romča 24. 01. 2011 - 20:31
RE: Smutek poručíka Borůvky eithne 24. 01. 2011 - 23:38
RE: Smutek poručíka Borůvky jarmik 25. 01. 2011 - 10:09