Rychlá poznámka o přečtené knize.
Popadl jsem tedy rychle tři kousky. Mezi nimi i tu alternativní historii od p. Škvoreckého Nevysvětlitelný příběh aneb Vyprávění Questa Firma Sicula.
Kniha je psána jako mystifikace, je však podrobně vysvětlená na záložce i v doslovu autora. Už jsem ji určitě někdy zkoušel číst, možná i nejednou. Jde to hodně ztuha, protože hlavní text simuluje text pamětí antického autora. Takže je nepřehledný v reáliích, ve jménech postav, ve všem. Tentokrát jsem zaťal zuby a vydržel. Nakonec byla knížka celkem stravitelnější: druhou polovinu totiž tvoří jednak fiktivní vysvětlující doslov při publikací těch antických svitků a jednak pak dopisy čtenářů, kteří rekonstrukci příběhu dále posouvají.
Z četby mi utkvělo pochopení, s jakým je popisováno utrpení básníka Ovidia v rumunském vyhnanství. Nikdo mu nevěří, že tam u Černého moře moc trpí, když se jedná o celkem příjemné místo. Ale autor má pochopení pro to, že ve vyhnanství jde o ty nepříjemnosti, ne o příjemnosti.
Podstatou příběhu je, že již v prvním století n. l. vynalezl jeden římský občan parní stroj a doplavil se parníkem ponáhěným lodním šroubem do Mexika. V doslovu p. Škvorecký píše, že ho inspirovala teorie, podle níž měl Řím potenciál vynalézt parní stroj či letadlo o mnoho staletí dříve, než to dokázala Evropa ve skutečnosti, neboť podle této teorie stála pragmatická římská civilizace celkem blízko před technickými vynálezy, než se rozpadla ve středověké barbarství.
Detektivní podstatou příběhu je otázka, proč císař vyhnal básníka Ovidia do rumunského vyhnanství, která je údajně skutečnou historickou hádankou.
Pak samozřejmě si lze domyslet, že starý pán si vybral římskou tématiku i jako vzpomínku na své gymnázium. Můžeme to brát jako další podnět k úvahám, od jakých kulturních hodnot nás případně odřízlo zrušení latiny na gymnáziích.
Knížka to není špatná, ale asi bych ji nikomu extra moc nedoporučoval, protože se nelehko čte.
Do nového týdne přeji čtenářům i sobě, aby byl třeba i produktivnější než ten předchozí, ale aby přechod byl mírný, až něžný.
První věta: Historie nálezu tzv. Questova rukopisu v budově označované přezdívkou Rosalie v Copánské Akropoli je dostatečně známa z denního i odborného tisku.
Poslední věta: Nic, vyjma snad biblického, že mezi nebem a zemí je zatraceně mnoho věcí.