Letošek máme zatím vysloveně divadelní - už jsme byli počtvrté. Jistě chápete, že s takovým luxusem se prostě musím pochlubit, než to zapomenu.
Minule jsme se rozhodli, že od Kabaretu Caligula si nenecháme pokud možno nic ujít. Takže v pondělí jsme vyrazili na kabaretní představení Zlý večer Kabaretu Caligula. Nelitovali jsme, dokonce jsem se chechtal v podstatě celou dobu. V zájmu objektivity je však třeba uznat, že jsem fanouškem skečů jakožto žánru. Dále pak i židle v publiku byly postaveny kabaretně, tj. byly tam i stolky a mohlo se konzumovat. Takže s nějakou tou houbou se samozřejmě sleduje hned lépe.
Hra o hovně (všechny foto z webu divadla - zde).
Já, vidlák, samozřejmě též vždy ocením celebrity z podsvětí, nadsvětí i polosvěta v publiku. Divadlo anoncovalo speciálního hosta pornoherce Rosenberga, kterému věnovali i jednu tématickou píseň. Pak tam seděl jeden herec od Cimrmanů. Pak taky jeden pán, co vypadal úplně stejně jako John Malkovich (ale nebyl to on, až tak daleko to nezašlo). Následně jsem zjistil, že tam seděl i nějaký bývalý ministr školství, kterého neznám.
Zlý večer je kabaretním pásmem čtyř krátkých her spojených slovem daimonického moderatizátora a písněmi. Byl to kabaret se vším všudy, tedy i s provařenými humornými klišé:
- Hra o hovně je parodií televizních debat a moc se v ní neděje, jenom se hodně mluví o tom z toho názvu.
- Válka kmetů je zpočátku taky parodií TV, tentokrát soutěžních pořadů. Později se to ale rozjede do klasické caligulovské horrorové sci-fi.
- Úplně nejlepší je Zbojník zabiják, což je další varianta nekonečné řady vtipů na téma "pojďme zopakovat několikrát totéž v podání různých národů a pronárodů". Bylo to jednak výborně provedeno a jednak já mám rád i tu šablonu jako takovou. Kde by byl Vlasta Burian, že, kdyby v každém prvním filmu nepřišla chvilka, kdy bez ohledu na děj a postavy se zvedne, zakoulí očima a řekne: a teď vám to zazpívám celé francouzsky a potom italsky. V případě zbojníka to však graduje vynikajícím způsobem - finální německé provedení už mi nedalo prakticky vydechnout a bylo geniální.
Ale s KC to bylo opět stejné jako v předchozích zážitcích: nebojí se žádného klišé a šablony, jenomže to používají lehce a je tam vždycky hodně originálního přínosu navíc. Navíc tedy jsem si už i na ty herce zvykl, stali se pro mě hvězdami a vychutnávám si je už takovým tím fanouškovským způsobem jakože, "co to zase hraje tenhle ksicht za roli", a směju se, sotva se ukážou na scéně v nové masce.
Ještě bych měl dodat, že mám z nějakého důvodu rád narážky na Hudební divadlo Karlín, přestože jsem tam nikdy nebyl.
Válka kmetů - důchodci ovládli Zemi.
Jelikož jsem zatím nic originálního nenapsal, tak to zkusím aspoň na závěr. By mě zajímalo, který další divák si všiml bravurní a špičkové hudby, kterou pouštěli o přestávce. Byly to totiž evidentně vlastní nahrávky různých hitů, především z osmdesátek. Když jsem slyšel zpracování skladby You Gotta Fight for Yoru Right to Party (původně od Beastie Boys) pro universální barovou skupinu bez ohledu na druh a množství pohlaví vokální části souboru, tak jsem šel do kolen.
Na facebooku jsem ostře poprosil, aby zvážili přípravu čistě hudebního představení, něco ve stylu MTO Universal.
Závěr: představení se nám líbilo zase moc hezky.
Související článek: o extatickém zážitku z koncertu MTO Universal jsem psal zde - za pozornost stojí především hodnotné příspěvky čtenářů v diskusi.