Blog je jenom taková zábavička na chvilku večer, čte to pět a půl lidí, nic důležitého prostě.

Pořád mi někdo doporučoval Drážďany. Nebo jsem měl přinejmenším takový pocit (abych nevylučoval z četby solipsisty).

Mám problém: je mi líto nechat tuhle knihu bez záznamu, když už jsem ji přečetl, ale nemám o ní moc co říct.

Tak trochu jiná kniha.

Jsem po víkendu značně zničen. zdolal jsem dva komíny, z čehož jedna byla 45 m. Tahle výška už mi dala dost zabrat. Především však jsme se účastnili svatební party inž. Rejchy a inž. Rejchové; díky skvělému jídlu se následky omezily na výpadek hlasivek. Já se tomu divím, když ten Oceán jsme s p. kytaristou zpívali tak procítěně, že by to dneska ani p. Muk už tak nedal!

Takový víkend je vlastně malá dovolená. Zejména když ho člověk stráví coby slaměný vdovec a o dítko se obětavě postarají rodiče.

Na oslavu oboustranné stěhovací rezervace jsme si vyrazili před týdnem do knihkupectví.

Naše pohledové saldo se dostává do hlubokého mínusu.

Docela dobrý starší sborník esejů Přemysla Ruta.

Jak už jsem se zmiňoval na Twitteru, p. inž. Rejcha mě poctil velikým čestným úkolem - vybrat hudbu na jeho svatební party.

Moc jsme nevěděli, co se sobotním odpolednem. Ale Jáša měl jasno a vymyslel to výborně - přál si loďky.