Víkendovým turistou ve vlastním městě

16. srpen 2009 | 23.59 |

Takový víkend je vlastně malá dovolená. Zejména když ho člověk stráví coby slaměný vdovec a o dítko se obětavě postarají rodiče.

Někde jsem četl, že uvědomělý člověk turistí ve vlastním městě. Jednak nemusí daleko jezdit a jednak je přínosnější poznat vlastní kraj (naše Böhmen). V důsledku toho se dnes objevuje tento článek plný nedobrých fotografií z kompaktu, který naprosto nezvládal dané světelné podmínky. A navíc ani na jedné není Jáša.

Celé to vzniklo díky návštěvě pana Učitele, který se vrátil po nějaké době opět na místo činu. Setkání jsme tedy zorganizovali na pátek ve Varech, aby se mohl stavit i pan lékárník a pan OS. Navíc jsem měl možnost zkrátit v pátek práci. A tak jsme ponechali Sargo doma trudnému osudu volné komínářky s volným víkendem a mazali jsme na západ.

Setkání s panem Učitelem bylo přínosné. Schválil mi záměr přesunout se do paneláku - vypadám prý spokojeně. Je prý velkým štěstím, když člověk objevuje, co mu přináší štěstí a realizuje to, i když to nemusí nutně sedět s všeobecnou představou. Pan Učitel aktuálně učí na soukromé základce v Oxfordu náboženství, angličtinu a tělocvik. Školné tam prý je 600 tis. Kč ročně, což mi připadá dost hustota.

Zbytek víkendu jsem pak věnoval bezuzdnému sobeckému se bavení dle vlastních představ, hlavně keškování o samotě, k čemuž se dostanu hodně zřídka. A o tom jsou následující fotky.

stara-role-bila skala

Pod tímto je uhlí, ale netěží se (cesta na Bílou skálu).

Napřed jsem vyrazil autem keškovat. Začal jsem na Bílé skále ve Staré Roli. Byl to začátek velice nostalgický, neb na Bílou skálu jsem hleděl celé dětství z okna. Representovala pro mě divočinu v dosahu. Za ní se pak tyčil Klínovec.

stara role

Stará Role - panorama rodné čtvrti, které uchvátí málokoho (a to ještě přeháním).

Hleděl jsem zpět ku Staré Roli a vychutnával jsem sobotní srpnové sluníčko. Překvapilo mě, jak neprostupná je příroda, která je jen trochu ponechaná sama sobě. Chvilku mi trvalo, než jsem našel průchod z louky skrz pichlavé keře a kopřivy.

Zaběhl jsem ještě pro kešku ke smírčímu kříži nad Otovicemi, o jehož existenci jsem netušil. Pak jsem razil za našima a Jášou na chalupu.

velkolom Jiří

Minisnímek velkolomu Jiří. V pozadí Sokolov. Ještě více v pozadí Slavkovský (dříve Císařský) les.
 

Cestou jsem se stavil pro nějaké uhelné geocachingové body.

Nad Lomnicí jsem čekal pohodovou drive-in kešku, ale po půl hodině lezení po kolenou v náletovém porostu jsem to prostě vzdal.

olovi-cesta

Les nad Olovím v srpnovém slunci. Jak správně konstatoval pan bratr,
v tyto dny má odpolední světlo vysloveně zlatou barvu.

Na chalupě u našich jsem zkonsolidoval své morální síly a vyrazil jsem na podvečerní cyklogeovýjižďku. Především jsem však konstatoval, že to je prostě super. Odložil jsem plánovaný návrat domů v sobotu a prodloužil tento stav věcí až do neděle.

olovi-sibenicni vrch

Kaplička na Šibeničním vrchu nad Olovím. Tahle keška mi dala pořádně zabrat - hledal jsem skoro hodinu.

Cílem byl kopec na Olovím. Tlačil jsem kolo do šílenýho krpálu. Ale pochvaloval jsem si, že aspoň ten výlet získává sportovní hodnotu. Jinak totiž na kole jezdím vysloveně výletně. Taky jsem si užíval opuštěné přírody vysoko na kopci. Jaké bylo moje překvapení, když před kapličkou parkovalo červené Porsche a zrovna ho předjíždělo ještě jedno auto. V Porsche byli též lovci kešek. Jejich razítko jsem během víkendu potkal ještě několikrát. A dneska (v neděli) jsem viděl dokonce zase i to auto, protože stejně jako já lovili u Ohře ve Varech.

hrebeny-hrad

Hartenberk (Hřebeny). Od minule dokončili střechu věže.

V tento večer byly akce i tam, kde snad nikdy jindy: Hartenberk byl plný aut a někdo tam juchal a nahoře v Josefově byla silnice plná aut a byla tam jakási country veselice s ohněm.

nova role-koncert

Metal na pláži v Nové Roli.

Relaxační den jsem zakončil (stejně jako minulou sobotu) noční přeplavbou novorolského rybníka. Tentokrát tam už žádný koncert na pláži nebyl (fotka je z minulé soboty, kdy jsem se vracel do počínajícího metalového vystoupení na pláži a vylézal jsem z vody asi 20 m od stejdže). Zato byla jasná obloha plná hvězd. Někdo se tam ukládal ke spaní ve stanu. Jestli to byl nějaký párek, tak jsem jich litoval, protože přeci jen dovolená u rybníka v Nové Roli, když člověk se ukládá v půl jedenácté ke spánku, mi připadá snad až příliš skromná. Ale třeba se pletu. V každém případě, já se mnohem raději stavil na noční nákup snídaně v Tesku a přespal pěkně v bytě u našich.

svatosky

Příchod do Svatošek.

V neděli jsem se dopoledne nejprve důkladně zkonsolidoval u DSF a zpravodajství o Bundeslize. Pak jsem si říkal, že to je správný den si zajet do Lokte údolím Ohře. Cestou jsem si naplánoval mj. kešku na jedné vyhlídce nad řekou, kde jsem nikdy nebyl.

jeskynni vyhlidka

Jeskynní vyhlídka (Starý Loket).

Bylo to sice strašlivé stoupání od cesty podél řeky kolmo do svahu (v popisu kešky se píše, že vyhlídka je 110 m nad řekou - osobně si myslím, že je to přeci jen o pár metrů méně), ale to jsem čekal. Byť dole u řeky jsem byl mnohokrát, netušil jsem, že nahoře existuje něco, čemu se říká Starý Loket a co je mezolitické sídliště. Vyhlídka to byla úchvatná a místo vůbec naprosto éňoňúňo. Jestli tam mezolitici a jiný naši předchůdci fakt bydleli, tak to museli být frajeři. Mě tam brala závrať.

jeskynni vyhlidka-retez

Karlovarská ferrata:-)

Strávil jsem tam docela dlouhou dobu, nikde nebylo ani živáčka. Není divu - dosud jsem o tom místě nevěděl, nevede tam ani značená cesta. Toto byl geocaching ve své plné síle a kráse! Vzpomněl jsem s vděkem na pana DJ, že mě k tomuto koníčku nenásilně přivedl, neb mi velice sedne.

jeskynni vyhlidka-cesta

O podobných pauzách mám tendenci fotografovat (pěšina z Jeskynní vyhlídky).

Pak jsem se vrátil dolů k řece nádhernou pěšinou kolem usedlosti, kterou bych tam nahoře absolutně nečekal. Navíc z této strany vedla pěšina více po vrstevnici, takže se dalo místy sjíždět na kole.

loket-cukrarna

O programu v Lokti jsem měl jasnou představu.

Pak už přišel Loket, kde jsem na kole byl již několikrát a věděl jsem dobře, kam je třeba zamířit. Ještě jsem odlovil poklad na vyhlídkové pěšině nad městem (o které jsem jinak dosud též nevěděl) a vrátil jsem se zpět.

loket-celek

Loket zočivoči (dobrá, já už příště nebudu na foťáku nastavovat volbu "živé barvy").

Bylo to výletování skromné, ale velice uspokojivé.

Související články: o minulém pivku s p. Učitelem (koukám, že to bylo v r. 2006) jsem psal zde, o minulém cyklovýletu z chalupy na Hřebeny a jinam (koukám, že to bylo v r. 2007) jsem psal zde.

Zpět na hlavní stranu blogu