Ptáček (n)eseje zpívá vesele

3. srpen 2009 | 21.19 |

Docela dobrý starší sborník esejů Přemysla Ruta.

rut-obalka-esejeZase jednou jsem sáhl po starší fragmentovatelné záumné četbě, konkrétně po Ptáček (n)eseje zpívá vesele od Přemysla Ruta. Dnes jsou knižní sborníky slušnější novinové a magazínové publicistiky celkem běžným žánrem. Mám dojem, že v roce 1995, kdy (n)eseje vyšly, to bylo u nás spíše na počátku. Proto jsem si je nejspíš tehdy koupil.

Paralelně čtu na mobilu publicistiku p. Čapka, kterou jsem si komplet stáhnul od Městské lidové. Řekl bych, že Karel přeci jen vytesal své texty odolněji proti zvětrání časovou erozí, ale p. P. Rut se nemusí stydět ani srovnáním s velmistrem. Část toho 21 textu je sice dosti časová, ale má jasnou myšlenku, kterou není stydno číst ani dnes. Tématicky pokrývá řadu atraktivních kulturních témat: výklad Cimrmana, Kafky, Suchého či vývoj české erotické písně.

Mně osobně vysloveně okouzluje téma velice příznačné pro dobu uvolnění poměrů na začátku 90. let, a to krátký článek, kde si všímá erotických služeb. (Dnes si patrně podobných záležitostí nevšímá a nepsal by o nich, ale tehdy to evidentně nedovedl přejít). Myslím, že pro milovníky jazyka a poťouchlostí jsou pamětihodné výroky jednak už v dokumentárním záznamu ceníku erotických služeb. A jeho odpověď citlivého solidního muže má docela vtip. Rovnou tady hlavní dvě pasáže toho textu zkopíruji.

Napřed ceník:

rut-erotika1

A solidní muš Přemysl se cítil inspirován k této odpovědi, o jaké erotické služby by měl zájem on:

rut-erotika2

V knize je taky jeden geniální vtip, který mě (proti mé vůli) donutil k hlasitému smíchu. Jeden text začíná příběhem o staré paní, která celý život luštila křížovky o ceny a posílala vyluštění do redakcí. Když byla hodně stará, děti ji vzali v létě na chatu, kde byl balík třicet let starých křížovek. Paní je o prázdninách luštila a nenechala si vysvětlit, že lhůty pro zaslání již dávno vypršely a na adresách národních podniků, které ty magazíny vydávaly, už jsou zcela jiní nájemníci. A paličatě posílala pořád tajenky třicet let starých křížovek.

...Tak se stalo, že pan Bohdan Blahna, nový majitel secesního domu, po jehož schodišti kdysi pobíhali redaktoři Naší rodiny, nalezl ve schránce na domovních dveřích tajemné poselství: Komu není rady, tomu není pomoci, Antonie Pelauchová, t. č. Kamenný Přívoz 9. Pan Blahna měl právě před svatbou. Tak těsně, že zatímco trhal obálku a četl to divné psaní, už na něj za domovními dveřmi u chodníku troubil taxikář, který ho měl odvézt na radnici. To troubení pana Blahnu tak znervózňovalo, že si na obálce ani nepřečetl tiskací Titl. Naše rodina. Zato moudrou větu četl v šeru chodby znovu a znovu. ...

Příběh se ještě dále vyvíjí a končí esejí o tom, jak málo lidí rozumí správně tomu, co chtěl autor knihy říci.

Celkově tato kniha není tak oslnivá jako jiné Rutovy knihy, které jsem četl (a jsou oslnivé), ale je též zábavná, duchaplná a jistě před ní nevaruji.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Ptáček (n)eseje zpívá vesele jana* 03. 08. 2009 - 22:17
RE: Ptáček (n)eseje zpívá vesele jarmik 03. 08. 2009 - 22:25