Když má nějaká útlejší knížka název Dějiště: Čechy. Eseje a autora p. Petera Demetze, tak to člověk v knihovně stranou ležet nenechat muset. Sice přesně nevím, kdo ten autor je, ale matně jsem tušil, že je nějaký ten středoevropský intelektuelní pisatel, což mi konvenuje.

Minule jsem psal, jak jsem si v knihovně namátkou sáhnul pro Konzumenty levných jídel od p. Thomase Bernharda. Byla tam ještě jedna stejně sympatická knížečka tohoto autora s názvem Chůze. Tu jsem vzal rovnou též.

Pečlivě udělaný článek u kolegyně Eithné (tento) je jako dělaný k položení si otázky sám sobě, kterou reklamu mám vlastně nejradši (je-li taková).

Asi je to i vliv blogu: jednodenní výpady, zejména ty jarní, mě baví. A pokaždé, když vykoukne sluníčko, tak netrpělivě plánuju, kam se vypravit na další. Dám z toho rodinné fotky, co taky jiného.

Jsem dlouhodobý fanoušek mluveného slova. Poslední vánoce jsme si jich hned několik nadělili.

V představách mého jinošství byl popový recenzent zaměstnáním snů. Ze svého dnešního pohledu bych však nerad bojoval o živobytí právě v tomto oboru. Ale zprávu o další desce pánů Mńága & Žďorp si na blog klíďo napíšu. Koupil jsem si ji, tak jako všechny předchozí, hned co vyšla.

Náhodné chňapnutí po knížce na kraji police při běhu skrze městskou lidovou ve Školské.

Jak si mohli čtenáři našich blogů všimnout, naše životní směřování není příliš budovatelské. Už před časem jsme se rozhodli korigovat směrem k "užij dne". Do toho myslím dobře zapadá, že do nového panelákového bytu jsme si pořídili videohry.

Tohle slovo je myslím docela známé, dorazilo dokonce i ke mně. Asi cirkuluje v médiích častěji. Já si vybavuji, že před časem tuhle knihu četl učitel angličtiny a též z blogu Freakonomics pravidelně cituje pan Němeček ve svém výběru z tisku v sobotní Orientaci v Lidovkách.