Freakonomics

2. březen 2010 | 07.27 |

Tohle slovo je myslím docela známé, dorazilo dokonce i ke mně. Asi cirkuluje v médiích častěji. Já si vybavuji, že před časem tuhle knihu četl učitel angličtiny a též z blogu Freakonomics pravidelně cituje pan Němeček ve svém výběru z tisku v sobotní Orientaci v Lidovkách.

freakonomics-740301Jedná se o titul populární publikace dvojice autorů: ekonoma p. Stevena Levitta a novináře p. Stephena Dubnera. Přiznávám, že ten jejich blog nečtu. ale předpokládám, že pod tou hlavičkou publikují další články. Ostatně i vydání, které jsem si koupil, je doplněno o pozdější novinové sloupky z New York Times. Ověřovat se mi to nechce, protože pořád ještě jsme se nedomohli zavedení internetu, takže by to nebylo nejlehčí.
 
Nechce se mi opakovat charakteristiky jejich psaní, protože přímo v předmluvě a doslovu si to rozebrali sami; p. Levitta baví hledat na všedních banálních záležitostech mikroekonomické zajímavosti a libuje si rozbíjení konvenčních mouder. Věřím tomu, že se jedná o velice populární knihy. Přesto můj dojem z toho je, že jeho témata jsou hodně zakotvena v US kontextu. Můj dojem byl, že všeobjímajícím tématem jsou američtí černoši: prolíná se kapitolou o kriminalitě, výchově i statistice křestních jmen.
 
Pár bodů, pokud by to někoho zajímalo. Avšak net je patrně plný lepších shrnutí těch článků:
 
-         Zdá se, že největším trhákem byla jeho teze, že kriminalita v 90. letech poklesla dramaticky proto, že počátkem 70. let byly legalizovány interupce, takže v populaci chyběla velká část nechtěných dětí chudých (často černých) matek, z nichž by vyrostli zločinci. (Rozebírá i další metody potírání zločinu; jako účinné mu vychází ještě zvyšování počtu policistů. Naopak při analýze dat mu vycházejí jako bezvýznamné inovativní policejní metody, například slavná newyorská nulová tolerance, o které se psalo i u nás). Vede hypotézu ještě šířeji, že nechtěné děti destabilizují společnost. Má k tomu ještě jeden příklad, a to rumunský náhlý a přísný zákaz interupcí v polovině 60. let, který on spojuje s pádem Ceauceska; naznačuje, že rumunská revolta byla násilnější mj. i proto, že rumunská mládež byla podivná.
 
-         Dost jsem si sliboval od kapitoly o rodičovství. Ale možná ve skutečnosti to není zklamání, když jemu vyšlo ze statistických dat, že úspěch dítěte závisí prakticky na tom, kdo jsou jeho rodiče; velice málo závisí na tom, co jeho rodiče dělají ohledně výchovy. Vyšlo mu mj. že děti z rodin, které vlastní mnoho knih, mají dobré výsledky. Přitom jako irelevantní mu však vyšlo, zda si rodiče s dětmi pravidelně čtou nebo kolik času děti tráví před televizí. (Korelaci však shledal mezi porodní vahou a školními výsledky).
 
-         Moc pěkná je kapitola, kterou sepsal na základě dat od jednoho sociologa indického původu. Ten chlápek studoval sociologii a jeho profesor mu řekl, že by to chtělo nějaká data přímo z terénu. Vydal se tedy do nějakého ghetta s dotazníkem, jehož první otázku s tím profesorem zformulovali "Jak se cítíte jakožto chudý černoch? A – hodně špatně, B – docela špatně, C- normálně, D- docela dobře, E – hodně dobře". Vstoupil do nějakého věžáku těsně před demolicí, kde ho v šestém patře zatkla parta puberťáků. Nakonec ho nezabili, naopak si získal důvěru vůdce gangu (jmenoval se J.T.) a čtyři roky ho nechali je zkoumat jakožto důvěrník. Těsně před likvidací mu předal pokladník gangu účetní knihy toho gangu, z nichž s Levittem vypreparovali přehled toho, jak fungovaly finance v gangu. Levitt upozornil, že se to silně podobá normální firmě. Celému tomu vládlo 20 lidí, kteří si skutečně říkali představenstvo. Představenstvo mělo asi 20% podíl. Přidělovalo jednotlivá území místním managerům, z nichž jedním byl J.T. Ten měl k ruce 3 svoje "důstojníky" a 50 pěšáků, kteří měli pevné platy. Příjmy měl hlavně z prodeje kokainu, něco za ochranu obchodů na tom území a též poplatky od spousty omladiny, která platila příspěvky za to, aby měla šanci se stát jednou pěšákem. Člen představenstva měl ročně cca 500 tis. USD, ale průměrně třetina jich vždy byla zavřená. J.T. měl asi 100 litrů, potom to hodně klesalo. Hlavně ti pěšáci brali méně než by měli v normální práci, třeba jako prodavači. (Kapitola se jmenuje "Proč drogoví dealeři bydlí u svých matek?"). Vysvětluje to běžným efektem, že i jiná povolání, která pracují primárně se slávou nebo výjimečným úspěchem, odměňují úzkou vrstvu nejlepších královsky, ale dav kandidátů dře léta zadarmo a buď se prosadí, nebo časem zjistí, že na to nemá, a jde jinam.

 
-         Výtečná je kapitola, kde stručně rozebírá, jaké pobídky vedou lidi k jednání. On označuje pobídky ekonomické, sociální a morální. Moc se mi líbilo vysvětlení, proč ne každá pobídka se dobře hodí pro každý účel.
 
Jak se správně píše v samotné knize, výhodou Freakonomics je nejen to, že si člověk přečte něco zajímavého, ale že je vysoká pravděpodobnost, že bude mít témata na konverzaci.
 
První věta knihy: Anyone living in the United State in the early 1990s and paying even a whisper of attention to the nightly news or a daily paper could be forgiven for having been scared out of his skin.
Poslední věta:  (Note to selves: corner the market on Chinese tea, then bribe the government to criminalize it).

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Freakonomics sargo 03. 03. 2010 - 13:39