Jak si mohli čtenáři našich blogů všimnout, naše životní směřování není příliš budovatelské. Už před časem jsme se rozhodli korigovat směrem k "užij dne". Do toho myslím dobře zapadá, že do nového panelákového bytu jsme si pořídili videohry.
Sargo měla nápad na Nintendo Wii. Postupně jsem si o tom též něco přečetl a vypadalo to sympaticky. Články se shodovaly v tom, že Wii je i pro lidi, co nehrají počítačové hry, že to je rodinná zábava s intuitivním ovládáním zcela bez učení, která nestaví na fotorealistické grafice, ale na promyšlené jednoduché, ale pěkné komiksové grafice (proto má prý uvnitř jen pomalý procesor a malou paměť, ale stačí mu to). Osobně žádné počítačové hry již mnoho let nehraji a řekl bych k tomu, že Wii je skutečně rodinná zábava s intuitivním ovládáním zcela bez učení, která nestaví na fotorealistické grafice, ale na promyšlené jednoduché, ale pěkné komiksové grafice.
Takhle vypadají ty ovladače. Na většinu her stačí to vpravo.
Kdo to nezná, tak doporučuji si to někde vyzkoušet: ovládá se to něčím jako dálkovým ovládáním na televizi (též to nemá drát, je to na dvě tužkové baterky, využíváme to denně prakticky všichni a aku stačí vyměnit každých pár dnů; ovládání se jmenuje Wiimote, pro některé sporty se to spojuje ještě s takovým menším kouskem do druhé ruky, který je připojený drátem s tím hlavním ovládáním; ten druhý kousek se jmenuje Wii nunčak). Nevím, jak je to možné, ale snímá to velice citlivě veškeré pohyby všemi směry. Wii je šťastná hračka v tom, že mi to připadá, jakoby napřed byla myšlenka udělat na tom sporty a až potom k té myšlence přidělali vhodný hardware. (Ale nevím, zda tomu tak skutečně bylo).
Hlavní zábava na Wii jsou právě sporty, kde se využije to výtečné ovládání. Pokud by si to člověk pořizoval, tak v každém případě radím koupit si sadu, která rovnou obsahuje Sports Resort, to je nádherný balíček 16 sportů (včetně takového čudlíku, co se přidělá na to ovládání a prý zpřesňuje snímání – bez něho se ty lepší sporty nedají hrát; ten čudlík se jmenuje Motion Plus). V té úplně základní sadě jsou jen Wii Sports a ty jsou opravdu velice slabé. Takže bez Sports Resort opravdu nebrat.
V podstatě s touhle sadou je Wii kompletní a krásně to může stačit, aniž by se víc přikupovalo. Moje nejoblíbenější ve Sports Resort jsou:
- Frisbee Golf, což je golf s házecím létejícím talířem. To je naprostá nádhera, líbí se i Sargo (tím je skutečně nadšena) a dáváme si prakticky každý večer před spaním buď plných osmnáct jamek nebo aspoň devítku. Je to na golfovém hřišti, ale namísto odpalování míčku se hází talířem, až se trefí prostor nad jamkou. Opravdu krása.
- První, co jsem však hrál, byl pinčes. Mám ping pong opravdu rád, hrál jsem ho. A musím říct, že tady je úžasný. Není to samozřejmě úplně pinčes, ale je to hra, která respektuje stejnou logiku pohybu, tj. sleduje se tam hlavně rychlý pohyb zápěstí a celé je to zpracované geniální kombinací toho, aby to ocenilo, když něco uděláte dobře, ale současně, že je to instantně hratelné bez frustrujícího učení a chyb. Tohle doladění je dovedeno prostě do naprosté dokonalosti.
- Odpočinková je hlavně jedna hra, kdy se drží v ruce ovládání, jako když chcete hodit vlašťovku z papíru. Tomu odpovídá lítání letadýlkem po ostrově.
- Vydařený je myslím i bowling. Moje paní záskoková učitelka angličtiny říkala, že její babička v US je v domově důchodců a že když za babičkou byla na návštěvě, tak ve společenské místnosti tam měli Wii a důchodci tam mastili bowling.
- Líbila se mi i lukostřelba, ale moc se k ní nevracím.
- Jáša a Sargo masí ze sportů nejvíc šerm, což je docela nářez, protože před sebou mácháte rychle oběma rukama.
Ještě k tomu patří taková tyčka, co může ležet na nebo pod TV
Náš senzor tam je vidět před TV).
Když si přikoupíte další ovládání, mohou hrát současně až čtyři lidi (dle typu hry). My jsme si přikoupili jedno. Je to komfortní, ale nemyslím, že úplně nezbytné, protože většinu her lze hrát ve dvou tak, že si půjčujete jedno ovládání. Na tom je trochu závada jen v tom, že to má být přidělané šňůrkou k zápěstí, aby to neodlétlo, když tím mácháte, takže při předávání se to musí povolit. Ale opravdu bych přikupování klidně odložil až za nějaký čas: všechny ty ovladače se prodávají běžně ve všech herních speciálkách a v praxi myslím je spíš výjimka, že chtějí hrát najednou dva proti sobě. (Ale když na to přijde, tak je to pak zase sranda, to zas jo:-). Většinou ale stačí se prostřídat u jednoho ovládání a porovnat si prostě body. (Pokud si přikupujete ovládání, musíte koupit Wiimote, nunčuk a ten čudlík Motion Plus; jsou to sviňuchy, maj to spočítaný, jak nás stáhnout:-)
Sargo Mii svrhuje protivníka z platformy do vody.
(Vše je důsledně nenásilné - vidíte, že figurky mají chrániče a nevraždí se, jenom shodí do vody).
Velice zvědavi jsme byli na jedno příslušenství, a to na Balance Board. Balance Board je těžká podložka (na 4 tužkové baterie, výdrž aku se měří na týdny, ne na dny), na které se stojí. Snímá to náklony a je to mimochodem i osobní váha. Patří k tomu speciální software Fit Plus. Jelikož se na tom stojí, tak je asi taky potřeba si promyslet politiku ohledně hygieny, aby s tím člověk byl spokojen - prodává se na to strašně moc různých obalů, nejspíš je myšlenka, aby každý pravidelný hráč měl svůj obal. Uvidíme, jak to pořešíme my; zatím na tom hrajeme v ponožkách.
Balance Board s Fit Plus je dle mého smysluplné rozšíření, ale ne nezbytné. Je to docela zábava, protože než vás to pustí ke hře, tak se musí projít nastavením věku, výšky, zváží vás to, vyzkouší rovnováhu, stanoví BMI a nepustí dál, dokud si nestanovíte cíl, do kdy o kolik zhubnete. Pak to průběžně měří délku cvičení a spálené kalorie. Jo - ještě vás to urazí vyhodnocením, jaký máte "fit" věk z hlediska BMI a rovnováhy.
ale i tam se pro něj hry najdou.
Kdo má svůj systém cvičení, tak mu Balance Board k ničemu moc není. Ale kdo necvičí, tak jako motivace začít s něčím lehčím to myslím není špatná.
- cvičení rovnováhy,
- aerobická cvičení,
- jóga a
- posilování.
V rámci těch 4 skupin je myslím 69 her nebo cvičení.
Na tu rovnováhu jsou dle mého nejlepší hry, nejradši mám asi hlavičkování, že na vás kopou míče, vy se nakláníte na podložce, abyste odhlavičkovali. Slušné jsou i lyže (nakláněním do stran se zatáčí, dopředu zrychluje) a koulování (vykukuje se za ochrannou stěnou a rukou se pak míří koule).
Pro mě bylo třeba překvapivým objevem, jak špatně držim rovnováhu na pravé noze: když letí míč na levou stranu, tak mám náklon pod kontrolou. Ale doprava je to fuška a je to docela výzva se soutředit a dát to.
Aerobik je takový zvláštní, že třeba se utíká parkem a přes město. Je to hezky udělané a třeba Jášu vysloveně baví běhat za kočičkou. Je to prča ho pozorovat, jak běží na místě.
Na posilování jsem většinou už večer línej, ale jóga mě občas docela baví. Nikdy jsem s tím nepřišel do styku a je to příjemné protažení.
Sargo a Jáša hrajou skoro pořád Supermaria, a tedy je to asi dobré. Ale já skákací panáčky nemusím.
Tolik zkušenosti po prvním měsíci. Zatím tedy pořízení nelitujeme a doporučuji. Pokud tedy jste připraveni obětovat televizi, protože jinde než v obýváku to není ono. (Případně zvrhlíci by si možná postavili dvě vedle sebe, aby mohli při hraní koukat).
Příští týden vypadá jako docela těžká hra, tak přeju čtenářům i sobě, abychom obstáli se ctí.