Pan Alain de Botton rád kombinuje psaní o umění s osobním rozvojem. Má moc pěknou základní myšlenku: že by byla škoda nevyužít k osobnímu rozvoji něco tak ušlechtilého jako krásné umění.

Poslední knížkou z vánoční knihovní sady je Životní cesta v zrcadle mýtů - mýtické příběhy jako inspirace pro život od pí Liz Green a pí Juliet Sharman-Burke. Touto knihou jsem byl velice nadšen, chvilku jsem byl přesvědčen, že si ji musím koupit, protože jsem měl pocit, že se k ní budu vracet.

Říkal jsem kolegům v práci, že jsem podlehl tlaku okolí, kde všichni běhají, a též jsem začal běhat. Kolega mi pak půjčil knihu od Christophera McDougalla Zrozeni k běhu (Born to Run). Zapomenutý národ a tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa. Její četba se pro mě stala jedním z největších čtenářských zážitků vůbec.

Ve zvláštním článku jsem vysvětloval (zde), že kniha Polibte tu žábu! je první v životě, kterou jsem dostal od vydavatelství jako recenzní výtisk, abych o ní napsal na blog. Vydavatelství mě žádalo, zda bych v článku udělal proklikávací obrázek obálky, což jsem udělal.

Vždycky na začátku recenze píšu, jak jsem ke knize přišel. Až budu psát o pokračování Snězte tu žábu (pokračování se jmenuje Polibte tu žábu) od p. Tracyho, tak by mi asi zabral celý článek jenom úvod. Takže úvod takto sepíšu do deníčku extra.

Je to paráda, když knížka je naplno o životním moudru a jde přímo k věci bez nějakých doprovodných zábav.

Když člověk píše o opravdovém pošušňáníčku, to je pohoda. To se prakticky nemusí ani nic vymýšlet, jenom se pochlubím, že jsem si to koupil.