Poslední knížkou z vánoční knihovní sady je Životní cesta v zrcadle mýtů - mýtické příběhy jako inspirace pro život od pí Liz Green a pí Juliet Sharman-Burke. Touto knihou jsem byl velice nadšen, chvilku jsem byl přesvědčen, že si ji musím koupit, protože jsem měl pocit, že se k ní budu vracet.
Co se mi na této knize líbí? Kombinuje přehled o významných mýtech s psychologickými úvahami o správném životě. Dle mého výborný koncept.
Konkrétně je koncept takový, že každému mýtu (případně nějaké jeho epizodě, protože ke komplexním mýtům - jako je např. Artuš a sv. grál – se vrací) věnují autorky dvě stránky ke stručnému převyprávění děje. Následně pak na zhruba stejné ploše psychologicky interpretují konkrétní poučení do života, které si z daného mýtu může čtenář odnést.
Mýty jsou seskupeny do kapitol dle životních situací v průběhu jednoho života; pro ilustraci může být dobré, když části vypíšu: 1. Na počátku (ta se člení na podkapitoly: rodiče a děti; sourozenci; rodinné dědictví), 2. Člověk se stává samostatným jedincem (odchod z domova; boj za nezávislost; hledání smyslu života), 3. Láska a mezilidské vztahy (touha a odmítání; věčný trojúhelník; manželství), 4. Moc a postavení (člověk hledá své poslání; chtivost a ctižádost; odpovědnost), 5. Přechodové rituály (odloučení, ztráta a utrpení; duchovní hledání; poslední cesta).
Já jsem ocenil:
- Že mýty jsou převyprávěny stručně. Nemám mýty moc rád a nikdy mě je nebavilo číst. Přesto je dobré mít o nich přehled, protože pomáhají orientovat se ve velké části kultury, která na ně navazuje a odkazuje.
- Nevadí mi drsné psychologické použití těch mýtických příběhů. Naopak – zajímají mě právě ty úvahy nad životem.
(Ukázka z komentáře ke staroegyptskému příběhu o Usirovi, Eset a Horovi) Dalším důležitým prvkem příběhu je početí Hora, k němuž došlo ve chvíli, kdy bylo nejhůře. Eset počala božské dítě, když Usire spal a čekal na vzkříšení. Co to může znamenat v podmínkách běžného rodinného života? Snad nám to něco sděluje o době, kdy nejvíce toužíme po dětech, neboť děti jsou i za těch nejobtížnějších okolností zdrojem naděje. Impulzem pro založení rodiny není vždy světský úspěch a spokojenost. Někdy nás k tomu přiměje tvrdý boj o život, touha zanechat po sobě stopu a snaha dodat životu smysl.
- Formulovat pozitivně různá psychologická doporučení může místy znít školometsky či banálně. Mně to nevadí – já chápu, že to patří k věci.
(Ukázka z výkladu k příběhu Percivala z hledání sv. grálu) "Pane, co tě sužuje?" musí se Percival zeptat nemocného krále. Skrývá se v ní opravdový zájem o druhého člověka a soucit. Za všemi lidskými skutky se skrývají důvody, které se mohou lišit od vnějšího zdání. Trpělivým kladením otázek zjistíme, že většina toho, co považujeme za špatné či nepřijatelné, je výsledkem lidské slabosti či neznalosti, a nikoli zloby a méněcennosti. Čím méně druhé lidi známe, tím snáze je odsoudíme – často nespravedlivě a chybně – neboť nevíme nic o příčinách jejich jednání. Dokud se nezeptáme sami sebe, co nás přivedlo k současným stanoviskům, nepochopíme ani příčiny vlastních obtíží.
- Psychologické úvahy jsou vedeny velice civilně a sympaticky. Asi nejsem sám, kdo se (patrně z důvodu nějakých freudovských parodií) u psychologie trochu obává nějakých přepjatých interpretací, kde všechno jest sexuelním symbolem atd. Nějaké takové výstřednosti tu opravdu nehrozí. Autorky nabízejí stručné zhodnocení motivací jednajících postav, jaké paralely k tomu vidíme v našem moderním životě, jaké chyby se často dělají a jaký přístup navrhují čtenáři v jeho vlastním zájmu.
V těch vykládacích pasážích jsem se na mnoha místech cítil osloven. Četba mi trvala docela dlouho (na to, že brožura to není příliš rozsáhlá). Často jsem si přečetl několik vět a zvedl jsem hlavu od čtení, abych se zamyslel, jak se příslušná pasáž vztahuje k mému životu.
Nejsem veřejnoprávní médium, abych musel psát vyváženě. Ale i tak zkusím tlumočit hlavní výtky, které naopak proti knize měla má mangelka:
- Převyprávění mýtů ignorují kontext a význam, který ty mýty mohly mít v době vzniku. Autorky zajímají staré příběhy jen destilovaně, pro ilustraci módních proudů psychologie. Za tím účelem vykládají mýty občas dosti svévolně a násilně.
- Rady do života jsou dosti jednoduché a značně obecné; též si občas vzájemně odporují. Zkušenější čtenář ženských rubrik trochu slušnějších časopisů se moc nového nedozví.
I přes dílčí výhrady knihu určitě doporučuji. Pořád ještě nevylučuji, že až ji vrátím do knihovny, že mu bude chybět a koupím si ji.
První věta knihy: Mýtus je prvotní svépomocnou psychologií.
Poslední věta: Nezapomínejme na průvod mravenců.