Úplně jsem včera zapomněl, že jsem měl druhé výročí začátku běhání. Patří se tedy napsat další bilanční článek.

Úvod: Život je plný překvapení. Skoro bych řekl, že s přibývajícími léty je nějak pořád překvapivější. To poslední, co bych ještě před pár lety čekal, je, že se budu účastnit jako závodník půlmaratónu.

Za týden má nastat významný den, možná svého druhu projev čtyřicátnické nevyrovnanosti. Příští sobotu je termín mého prvního běžeckého závodu, na který jsem se přihlásil.

Dnes se mi částečně vysvětlila jedna má drobná běžecká záhada.

Jako dítě jsem se zimních sportů bál, protože se při nich padá a musí se při nich namáhat tělo. Až v dospělosti jsem s nimi trochu začal a dělají mi radost.

Dnes mám první výročí běhání. Přesně před rokem, na loňský státní svátek, jsem poprvé vyběhl. To si zaslouží veliký bilanční záznam v deníčku. (Poté, co již samozřejmě proběhla oslava krásným výběhem do slunečného, ale chladného svátečního dopoledne.)

Jak máme poslední léta zase průměrnější reprezentaci, tak mě soutěže národních týmů tolik nebaví. A nechávalo mě chladným i blížící se mistrovství světa. Ale v pondělí jsme dali s chlapci v práci jednu první takovou stručnou rozborku situace, a začal jsem se těšit.