Vedle toho p. Mňačka jsem si v městské lidové na Smíchově minule namátkou vzal i malou knížku od p. Eric-Emmanuela Schmitta Noemovo dítě.

Slovenský román z Drážďan.

Až donedávna jsem si myslel, že knihy jsou neupotřebitelné jako téma pro společenskou konverzaci. Lidi moc nečtou, a když, tak každý něco jiného a prakticky člověk nenarazí na někoho, kdo četl stejné věci.

P. Daniil Charms byl obr těch prvních let po gymplu. Nevybavuju si jiného srovnatelného autora, kterého bych měl tak silně spojeného s tou dobou. Též si myslím, že ho znali a obdivovali všichni tehdejší známí.

Pan Houser vydal další knihu, tak jsem si ji zas koupil. Opět především proto, že jsme se potkali kdysi dvakrát v hospodě a že vydal s přáteli kdysi ve velkém nákladu knihu p. Dostála "Garik".

Když už dneska dopoledne hlídám doma, tak napíšu článek.

Tak už i já jsem zjistil, že toto je moc pěkná knížka.