Noční rozhovor

7. prosinec 2010 | 22.23 |
› 

Slovenský román z Drážďan.

ImageByl jsem onehdá v rámci otcovské sobotní půldenní vycházky zas jednou ve smíchovské městské lidové. Byl jsem tam teprve podruhé nebo potřetí. Ale líbí se mi tam stále více. Jednak budova opravdu nádherná a i to zázemí bylo praktické: dětský koutek, kde Jáša vydržel naprosto snadno sám, pěkné skříňky a ještě na chodbě skvělé místo se stolky a automatem kafe.

Velice inspirující místo k namátkovému výběru něčeho na čtení. Tak jsem mimo jiné vzal Noční rozhovor od p. Mňačka. Byl jsem zvědav, co napsal jiného kromě Jak chutná moc, což jsem po převratu četl a celkem se mi líbilo.

Předpokládám, že ve své době (tj. v polovině šedesátek) to byl trendový autor. S odstupem téměř půl století bych ale pořád řekl, že psal hezky. Líbí se mi ten styl realistické prózy ze současnosti bez nějaké velké stylizace. Musel jsem při čtení myslet na to, jak snadno se to čte a jak obyčejně to trochu vypadá. Ale právě pro to, kdybych se chtěl učit psát, tak třeba tohleto bych si vzal a zkusil bych si kousek opsat, abych viděl, jak toho samozřejmého svěžího proudu řeči dosáhl.

Jinak příběh má dvě časové roviny, obě se odehrávají v Drážďanech. V té aktuální rovině vystupuje (patrně slovenský) spisovatel, který přijel do hotelu v Drážďanech za svým přítelem. Ten mu ale vzkázal, že přijede až za několik dní, a tak se vypravěč nudí v nedělním hotelu. Pozve na večeři mladou recepční a ta přijme. Povídající se přes celou noc, recepční utekla do NDR ze Západního Německa z osobních důvodů, neboť se nemůže vyrovnat s tím, že její otec byl po válce popraven coby válečný zločinec za to, že trápil zajaté anglické letce. Tahle nová rovina se mi nelíbila a skoro by tam možná ani nemusela být. Jsou v ní průběžně takové nic moc úvahy o vině za válku.

Pěknější je příběh z války, který zas vypráví té recepční ten vypravěč. Byl za druhé světové války v Drážďanech nelegálně (poté, co asi utekl z nějakého tábora, to tam není vysvětleno) a žil tam ve velké komunitě podobných porůznu se živících nelegálních cizinců; on sám obchodoval načerno s tabákem, což byla nejcennější hodnota. Vypráví love story s německou dívkou, dcerou diplomata, u které na konci války žil.

Celý příběh se točí okolo vybombardování Drážďan spojenci. V ten den totiž ztratil vypravěč stopu své tehdejší lásky.

P1000624

Městská lidová Smíchov: občerstvovací zóna u skříněk s výhledem z velkých oken.
Automat na kofolu na sms jsem ještě nezkoušel.

Vyprávnění o těch válečných podmínkách je pozoruhodné. Jako detail mě zaujalo, že tam píše, že Poláci museli v Říši nosit značku na oblečení: už ty barvy nenajdu, ale asi to bylo modré "P" v bílém kruhu.

Pokud tuto útlou knížku též spatříte v městské lidové, klidně ji doporučuji.

První věta knihy: "Máte tady dopis..." řeklo mi mladé děvče v recepci, když jsem vyplňoval přihlášku.

Poslední věta: Co nejdál...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře