Onehdá jsme si se Sargo zašli na oběd a při té příležitosti rovnou i na skok do knihovny ve Školské, kam chodím. Půjčil jsem si sborník povídek p. Emila Hakla Konec světa. Sargo to přečetla ještě přede mnou a hlásila o tom neobvykle nadšeně.

Vím, že existuje edice holmesovských příběhů z pera jiných autorů, než je p. Doyle. Už před lety jsem si nějakou koupil a nebavilo mě to vůbec. Proto jsem se díval nevraživě na Sargo, když si onehdá koupila Zapomenuté případy S.H. uspořádané Peterem Hainingem. Myslel jsem si totiž, že jsou to také holmesiády od někoho jiného.

Ludvíka Součka jsem četl v mládí, ale čistě jako záhadologa. Jeho beletrie mě nebavila. Zato Sargo je jeho až fanatickou přívrženkyní celoživotní - má o tom dokonce jednu dojemnou historku z dětství. (Až budete mít chuť na dojemné historky z dětství, nechte si to vyprávět).

Nad touto knížkou jsem se pořád ptal sám sebe: odkud vlastně původně znám p. Igora Chauna? Porůznu na něj narážím ohledně drobností. Ale někde musel být hned někdy kolem převratu v něčem významném, kde jsem si ho zařadil mezi oblíbené umnělce. Díval jsem se na wikipošku i na imdb.com, ale na nic jsem nenarazil, co by dělal významného. Tak nevím.

Sborník detektivních povídek p. Chestertona mám již velice dlouho. Až nyní jsem je přečetl.

Trochu dětské literatury (pro čtenáře od 9 let).