Ludvíka Součka jsem četl v mládí, ale čistě jako záhadologa. Jeho beletrie mě nebavila. Zato Sargo je jeho až fanatickou přívrženkyní celoživotní - má o tom dokonce jednu dojemnou historku z dětství. (Až budete mít chuť na dojemné historky z dětství, nechte si to vyprávět).
Pevnost bílých mravenců v tomto vydání zahrnuje tři delší povídky (titulní by se asi dala nazvat novelou): Pevnost bílých mravenců, Ďáblův prsten a Kursk 7/6/43/1207.
První dvě povídky jsou myslím tématicky ryze součkovské: jak se projevuje přítomnost nadřazených mimozemšťanů z pohledu nás pozemšťanů. Mimozemšťané jsou u p. Součka hodní a ohleduplní. Přesto však i drobné vedlejší vlivy jejich činnosti mohou být významné. Naštěstí se vždy najde nějaký rozšafný pražský vědec, který akčně cestuje volně po celém světě a věci přijde na kloub.
Souček má zvláštní neliterární styl. Když jsem začal číst první stránku, tak jsem se musel úplně usmívat, jak je to prostý vyprávěcí jazyk, až naivní. Jenže je to celé jen trik, aby se čtenář nechál vlákat a louskal a louskal, dokud to celé nedolouská. Ve skutečnosti si myslím, že je to možná svým způsobem ideál (vůbec ne snadný) umět psát tak, aby si čtenář při čtení vůbec neuvědomoval nějaké literární ambice a prostě se jen oddával toku příběhu.
Kvalitou i rozsahem jdou povídky v uvedeném pořadí od nejvíc k nejmíň. Ani ten Kursk ale není vůbec špatný: sice zdlouhavější úvod je pro někoho, kdo už četl alespoň jednu jinou povídku o cestování časem, objevováním Ameriky, ale potom se to přehoupne do až nesoučkovsky humoristické roviny. V budoucnu se začně cestovat turisticky do minulosti, i lidé budoucnosti jsou lehce zhovadilí. Po velkou část povídky popisuje stručně nějaký výlet do minulosti a potom uvádí citát z příslušného tisku v minulosti, jak se ten výlet projevil z pohledu cílového času.
Četlo se to pěkně. Celkově ohledně autora jsem zvědav, zda se někdy vyjasní obvinění, která vůči němu zaznívají ze zámoří, totiž že se choval nepěkně k zajatcům v korejské válce. Dle mého těžko: jestli se nepletu, tak už z povahy věci nejde (nebo skoro nejde) prokázat, že se něco nestalo. Navíc ještě v situaci, kdy dotyčný na to nemůže odpovědět, aby si člověk mohl udělat alespoň dojem, zda hovoří věrohodně. Třeba by se ještě ukázalo, že MUDr. Ludvík Souček je ve skutečnosti náš MUDr. Hawkeye Pierce!
Související článek: Ondřej Neff napsal nedávno na téma obvinění proti Ludvíku Součkovi dokonce román - psal jsem o něm zde.