Nedávno jsem tu psal, že by se měl zkusit číst Johannes Urzidil. Při další návštěvě knihovny jsem to uskutečnil.

Beletrie se čte pomaleji než naučné knihy a je těžší o ní psát. Ale na duši je to balzám.

Na tuhle knížku jsem pokukoval na pultících knihkupectví už dlouho, ale vydržel jsem morálně. Až jsem ji pak stejně dostal k svátku. Ale uvažte, jak odolat podtitulu O muži, který ztratil práci i rodinu, aby nakonec našel štěstí za pultem kavárny.

Poznámka o samodárku s svátku. Sice bych rád zpracoval hlavně výlety o prodloužených víkendech, ale jsme na štíru s počítači, takže zatím jen něco méně náročného na výpočetní výkon.

Vybavuju si, že jsem o té knížce několikrát četl, když před třemi lety vyšla.

Řeknu hodně málo: fantastický román Pán světa z roku 1925.

Asi nejlépe se mi na blogu píše o knihách, jejichž literární kvalita není úplně nesporná.