Vybavuju si, že jsem o té knížce několikrát četl, když před třemi lety vyšla.
Pocit z knihy je zvláštní: téma na mě zapůsobilo docela silně - byť skoro proti mé vůli. A v hlavě to určitě zůstává, průtoková záležitost to vůbec není. Ale literárně je to zlé nedobré. Celé pasáže neúnosně ploché a nudné. Po úvodu jsem pochopil, že nebude vadit (rozhodně teda to nebude vadit mně), když budu přeskakovat; takže potom jsem na řadě míst jenom kontroloval, jestli autor ještě větví nějaké další banality o nějaké další nezajímavé postavě, a listoval a listoval...
Na záložce píší, že kniha je v žánru p. Haileyho nebo Skleněného pekla; já to nečetl, ale tuším, že to je žánr, kde různí lidé něco dělají a zatím se schyluje k tomu, že někdo něco bouchne, spadne, shoří, vylétne apod. a tam se jejich cesty protnou. V Gorazdově limitu se schyluje a pak dojde k zácpě na D1.
Zácpu způsobuje, že neuvědomělí lidé chtějí jezdit moc autem. Uvědomělý (brněnský) vědec je varuje, ale nikdo nedbá. Vláda škrtá výdaje na všechno a veřejné zakázky se dělají nedbale, nikde není pořádek. Když dojde na nejhorší, ukáže se teprve hodnota hasičů, policajtů a integrovaného záchranného systému. A nejhorší hřích ze všeho je, že se ruší sjezdy z dálnic - to se line celým textem.
Spasitelem od hříchu automobilismu je veřejná doprava. Možná by někdo mohl napsat druhý díl třeba o tom, co by se stalo, kdyby všichni a všechno z aut se snažilo cestovat hromadně.
Jenom kdyby aspoň jedna postava byla aspoň trochu zábavně podaná... I když od toho schopného policajtského šéfa jsem si něco sliboval, bohužel do děje moc nezasáhl (přinejmenším tedy na stránkách, které jsem nepřeskočil).
Ale zas teda není čtenář ani moc srdceryvně trápen trápením těch obětí, to jsem ocenil.
Těmi konkrétně-nekonkrétními politicko-publicistickými pasážemi to připomíná to horší z meziválečné sci-fi. Třeba takovou, jako jsem psal zde.