Ondřej Neff vypráví nově příběhy slavných verneovek. První díl je na světě.
Tuhle knížku jsem si koupil čistě ze zvědavosti. Ale byl jsem na ni naladěn pozitivně: není snad zábavný nápad, aby Ondřej Neff zkusil znovu napsat kapitána Nema? Mně to za čtenářský pokus rozhodně stálo.
Bohužel se omezím na konstatování, že se to četlo moc příjemně. Jak jsem to vzal do ruky, tak jsem to nepustil, dokud jsem nebyl na konci. Základním problémem této "recenze" je totiž fakt, že si nijak nepamatuji původní Verneovu verzi a ani ji nemám u ruky. Rozdíly v příběhu jsou však určitě velké; Neff je vypisuje v doslovu.
Původně jsem nechtěl ztrácet čas polemikou s obvyklým rejpáním rejpalů, které jsem zahlédl v komentářích pod zprávou o vydání na webu: jako že znesvěcení a rejžování. Ale u remaku se to asi příliš nabízí. Ohledně rejžování bych řekl, že nikdo není nucen si to kupovat. Přinejmenším v Krakatitu (nebo Netopejru nebo jak se ta sci-fi mekka v Jungmannce aktuálně jmenuje) jsem si vybíral zcela svobodně. Ohledně znesvěcení bych řekl, že verneovky těžko kdo bral v časové blízkosti vážně, byly považovány za regulérní brak. Dokonce jsem narazil na jednu povídku od Haška, kde někdo přijde provokovat do kroužku přátel vysoké literatury. A právě verneovky mu slouží jako spolehlivá metoda, jak přivést znalce skutečných hodnot do mrákot. Z našeho pohledu verneovkám samozřejmě přihrává strašně nostalgie, ta čarodějka prodejní z nejmocnějších.
Myslím, že toto vydání dostalo dodatečný smysl i zaměřením na ilustrace. V doslovu se píše, že je to první vydání, které shromažďuje všechny obrázky Zdeňka Buriana, které kdy k této knize vyšly.
Hlavonožci útočí (už přesně nevím, proč bylo potřeba vylézt a bojovat s nimi sekyrami).
Když jsem si knížku kupoval, tak ty ilustrace mi byly celkem lhostejné. Dle mého si ve skutečnosti člověk málokdy prohlíží v knížce obrázky; různé výpravné obludy pak jen straší v knihovně.
Ale musím přiznat, že mají velké podmanivé kouzlo. Jsou tam jednak prosté perokresby a jednak celostránkové i dvoustránkové obrázky v superkvalitě na křídovém papíře. A málo platné: to jsem úplně cítil jako duchovní výzvu zklidnit se natolik, abych se na ty malebné pohledy soustředil a vychutnal si je. Ne úplně se mi podařilo, i když jsem si četl celkem v klidu o víkendu.
Ty obrázky, to je fakt výzva!