U nás v Agónii (Eva Hauserová)

26. říjen 2014 | 22.18 |
› 

Úvod: Jak jsem ke knize přišel? Knihu mi věnoval osobně p. president českého sci-fi fandomu, p. Rampas.


u nás v agoniiU nás v Agónii je sborníkem sci-fi povídek pí Hauserové vzniklých převážně ve druhé polovině 80. let a na počátku let 90.; celkově reflektují životní pocit perestrojkového osmdesátkového období, jak ho myslím lze najít obdobně i v celém tehdejším kritickém uměleckém proudu. Mezi znaky toho pocitu řadím třeba:

  • nenávist vůči panelákům,
  • strach, že strašlivácky onemocníme ze smogu,
  • satiru na byrokracii a na přehnanou státní péči o občany,
  • únavu z nedostatku spotřebního zboží v maloobchodě ("shánění"),
  • alegorie na zákaz politické opozice; pobavilo mě, že v jedné povídce se vládnoucí organizace postapokalyptického města nazývá Blankytní optimisté; BO koná pochody ulicemi mezi umírajícími mrzáky a mává modrými prapory.

P. president mě při obdarování navedl na charakteristiku sci-fi prací pí Hauserové ve slovníku české sci-fi, a sice na pěknou formulaci p. Adamoviče, že jde o "hystericky naléhavé obrazy zítřka, jak by mohl vypadat, kdyby pokračovaly některé trendy v současné společnosti, týkající se životního prostředí a mezilidských vztahů."


Sborník U nás v Agónii vyšel jako retrospektiva v r. 2006 v rámci projektu znovuvydávání zásadních prací zlatého období české sci-fi. Sama autorka v doslovu hledí na své sci-fi práce jako na uzavřenou kapitolu. Hodnotí je zpětně sebekriticky, spíše jen jako dokument doby a vedlejší produkt autoterapie.


Ptal jsem se sám sebe, proč knihu číst ještě dnes. Řekl bych především, že se stále číst dá, není to žádné utrpení. Pro dnešního čtenáře zůstává čtivá sci-fi knížka, tj. dobře napsaná antiutopie z českého prostředí. U žánrové četby mi toto připadá v podstatě hlavní a postačující - vzpomeňme například na knihy p. Julese Verna.

Nad rámec toho lze najít i pár dalších kvalit: módy pomíjejí, ale zůstává platné zachycení různých českých charakterů (různé varianty oportunismu), jak se pí Hauserové vydařilo. Kniha dále nese znaky feministické agendy, která je aktuální, ale z hlediska kvality beletrie není příliš relevantní. Relevantní zůstávají suchý humor a vřelost, kterou z knihy cítím.


Přátelům české sci-fi tento sborník tedy doporučuji.


První věta knihy: "Franto, pojď honem!"


Poslední věta: A snad i proto žijí jen tak krátce, neboť po dvou nebo třech letech ztrácejí plodnost, kožich jim zašedne a vypelichá a záhy umírají.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře