Proč Sargo je Sargo

16. listopad 2013 | 19.15 |
› 

Jméno pí Vilmy Kadlečkové mám v povědomí již od doby po převratu, kdy vycházelo hodně sci-fi. Ale myslím, že jsem od ní dosud nic nečetl.


na pomezí eternaaluNe tak kolegyně spolubydlící bloggerka Sargo. Ta četla - a dokonce tehdy četbou tak byla nadšena, že právě podle rostlinného nazelenalého hrdiny (z rasy floraínů) z novely Na pomezí Eternaalu si vzala svůj nick, který od té doby drží. Není výjimkou, že i přátelé z reálného světa netuší, jak se skutečně jmenuje, a znají ji jen jako Sargo.

Každý uzná, že když nedávno pí Kadlečková znovuvydala sborník povídek Na pomezí Eternaalu - Legendy o argenitu, bylo to pro mě povinné čtení, i kdyby jen z rodinných důvodů.

Jestli jsem správně pochopil, tato kniha vyšla téměř po dvaceti letech od původního vydání novely Na pomezí Eternaalu (kterou též máme samozřejmě doma). Podnětem je aktuální veledílo pí Kadlečkové, která postupně vydává tlustospisovou pentalogii Mycelium (letošní první díl se nazývá Jantarové oči) ze stejného fantasijního světa, který vytvořila již pro tehdejší práce.

Práce ve sborníku jsou pěkné, nemám žádné námitky. Když budu trochu hnusný, tak řeknu, že ze všeho nejvíc mě zaujala předmluva a závěrečná tabulka s historií světa vytvořeného pí Kadlečkovou.

Pí Kadlečková je stejné generace jako já; na svém webu vysvětluje, že toto své dívčí příjmení již není jejím občanským příjmením, a používá ho nyní jako literární pseudonym. V předmluvě pěkně komentuje své mladistvé práce a dnešní pohled na ně.

Za svými starými povídkami nemůžu udělat tlustou čáru, jak by se slušelo pro zodpovědnou osmatřicetiletou osobu, protože to, co píšu teď, pořád roste na stejném záhonku. Ale nemůžu je ani přerýt tak důkladně, jak by se mi zamlouvalo, protože by z nich nezbylo vůbec nic. Ovšem - vždycky se dá škrtat. ...


Jsou tu nové, kratší verze starších věcí (včetně mého životního úspěchu v oboru mačkání klávesy DELETE - totiž novely o Eternaalu, kterou jsem pro účely této sbírky osekala z původních 230 normostran na 110, aniž cokoliv podstatného ubylo).


Kdyby to bylo po mém, tak bych možná ze všeho nejraději si přečetl rozvitou tu předmluvu. Mohl by tak vzniknout metaromán o tom, jak autorka předělává své juvenilie.

Tabulka s historií je zase silným zážitkem v tom smyslu, že každý román popisuje jen drobnou peripetii desetitisíců let dějin vesmírných ras a impérií, které autorka narýsovala. Zvláštním znakem jejího vesmíru jsou argenity, magické kameny, zdroje obrovské energie pro ty vyvolené, kteří to s nimi umějí. Druhou zvláštností jsou všudypřítomné houby.

Uvažuji, že se časem pustím i do Mycelia; i když sci-fi pentalogie, to už je čtenářská fuška.

Na pomezí Eternaalu mohu doporučit i tomu, kdo se na pentalogii nechystá.

První věta knihy: Když má člověk po letech připravit k vydání hromádku svých juvenilií, stojí nad ní v rozpacích.

Poslední věta: 18554 - Deria Allo řeší patálii s mečem za pomoci karwilových bobulí.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře