Vzpomínka na p. Kmínka

10. září 2013 | 23.59 |

Dnes měl v Motole pohřeb sci-fi autor p. Ivan Kmínek. Při té příležitosti si do deníčku připomenu dvě nepřímá setkání s ním.

Obě nepřímá setkání proběhla prostřednictvím mého kamaráda (již též mrtvého a též sci-fi autora) p. Jiřího Dostála, obě byla radostná a pamatuji si je celý život.

Nějak mi utkvěla naše výprava s p. Dostálem do Prahy v r. 1990 do tehdy zánovního sci-fi knihkupectví Winston Smith. Jak už to tak u mě bývá, začal jsem se zajímat o sci-fi ve chvíli, kdy sci-fi přestávalo být zajímavé.

Do Prahy jsme z venkova šťastně doputovali a našli dokonce v Nuslích ten krámek. Jak už to tak u mě též bývá, po původním nadšení jsem si začal na místě říkat, jestli má tahle výprava vůbec cenu a že to je vyhazování peněz si tam něco kupovat. Měl jsem ale ten dobrý nápad, že jsem p. Dostála požádal, aby mi - coby již tehdy zapálený fanoušek - dal tip na jednu knihu cizího autora a jednu českou, abych do sci-fi vstoupil nějakou kvalitní akvizicí. Sice mě trápilo, že jsem zbůhdarma vyhodil nějakých 70,- Kčs, avšak získal jsem díky tomu doporučení navždy na čestné místo knihovny Stopařova průvodce po Galaxii od p. Adamse a Utopii, nejlepší verzi od p. Kmínka.

O hlavní práci p. Kmínka Utopie, nejlepší verze jsem napsal před šesti lety článek na svůj starší blog (je zde).

Druhé nepřímé setkání s p. Kmínkem bylo prostřednictvím knihy p. Dostála Garik. Její vydání jsme velice prožívali a trochu jsem se na tom i podílel. Když ji po pár letech ve větším nákladu vydal v Praze p. Houser, tak jsme jako na zjevení koukali v magazínu Interkom, že se román Garik rozhodl v roce 1999 recenzovat právě sám veliký spisovatel p. Kmínek. Zvlášť, když - jestli se nepletu - rozhodně nijak moc o takových věcech jinak nepsal. Recenze byla navíc docela (vlastně ne docela, ale hodně - s ohledem na okolnosti) pochvalná (je stále dostupná zde).

Nekrolog za p. Kmínkem sepsal p. Vaněk jr. zde.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře