Zvláštní sešit z lidově-naučné řady časopisu Der Spiegel jsem si koupil podruhé.
Sešit jsem pořídil, protože jsem chtěl zjistit, co přesně se myslí tím často uživaným slovem vyhoření. Různě jsem o tom četl v časopisech, ale pořád nevím, co si pod tím přesně představit. Říkal jsem si, že když sešit nebude dobrý, tak nejhorší, co se mi stane, je, že si přečtu něco módního stěžování si, jak trpíme my, kancelářské krysy. Nakonec to bylo jinak. Tématem jsou deprese obecněji. O tom, že kancelářské krysy to občas nebaví v práci, tam zas tolik nebylo.
Sešit to je opět pěkně udělaný. Louskal jsem ho mnoho týdnů. A stejně ještě asi ne všechno přelouskal. Pro informační hodnotu tohoto článku je nepříjemným efektem pomalého čtení, že jsem v mezidobí opět zapomněl, co mě někde zaujalo.
Když tam mluví o depresích praktici a postižení, tak se místy ztrácím, co je vlastně ta nemoc a co je nějaký životní problém, který by se měl řešit. Jako příčiny deprese jsou popisovány různé životní průšvihy nebo spíš tragédie: ztráta blízkého člověka, zneužívání různého druhu v dětství, ztráta práce, onemocnění (píše se tam o zvláštním německém zájmu o tinnitus, tj. že někdo soustavně slyší rušivý hluk a pomalu z toho šilí), válka, alkohol a drogy, emočně vypjatá práce (třeba zdravotníci, kteři pracují soustavně s vážně nemocnými) či puberta.
Obrázky jsou tam čistě ilustrativní. Depresím se na nich oddávají jen velice fotogeničtí lidé.
Dám sem těch pár grafů, co v sešitu jsou.
Zde prudký růst předepsaných antidepresiv.
Plně chápu, že i takové rány osudu lze nést různě a že odborné vedení pomáhá nevybočit víc, než je nezbytné. Takže je vlastně zbytečné, abych mudroval, jestli chápu, proč se to má označovat jako nemoc.
Sebevraždy dle věkových kategorií, oranžová muži, modrá ženy.
To už se ale myslím ví, že nešťastně zamilovaní mladí nejsou zdaleka nejpočetnějšími sebevrahy.
Zpracování v magazínu nutně s sebou nese trochu míchání tragického a banálního, medicíny a rad ze společenských časopisů. Ani v nejmenšim to nevyčítám, takové jsou noviny a je to správné. Když tam mají takové povrchnější infoboxy s náměty, jak se držet v běžném životě, tak většinou potvrzují, co člověk tuší i selským rozumem: dobré pro duševní rovnováhu jsou pohyb (zvláště běh), fyzická námaha, světlo nebo cilené meditativní uklidňující techniky. Z tohoto soudku mě překvapil trochu tip, že i pro nespavé a utahané lidi někdy pomůže si pořadně zaponocovat a třeba jednou vysadit na 24 hodin úplně spánek.
Promaroděných dnů z důvodu burn-out.
Sice jsem se zase neuspokojil, jak to tedy je přesně s tím slavným burn-outem. Ale čtení to bylo i tak myslím přinosné.