Časopis o času

13. prosinec 2010 | 23.19 |

Opakovaně jsem tu básnil o speciálních sešitech pro dějiny, který vydává magazín našich přátel Der Spiegel.

spiegel-die zeitSpiegel Geschichte ale není jediná řada těch speciálů bez reklam s hodnotným čtením. Řad je několik, jedna z nich je věnována lidově-naučným thematům a nazývá se Spiegel Wissen.

Jak jsem měl na podzim rozvernější období, tak jsem poprvé vyzkoušel aktuelní kousek z té Wissen řady. Uznejte sami, že pfilozofické thema v německém jazyku a ještě s takovým zamyšleným člověkem v sedátku na obálce, jak hledí do dáli, to se nedalo odolat. 

Podle titulu jsem čekal hodně poradenské zaměření - Více času - o správném zacházení s cenným statkem.

Nakonec to úplně poradenské není. Je tam směska článků a rozhovorů, včetně něčeho o evoluci, o výrobě hodinek, o zvláštních nemocech, které provází odlišné vnímání času apod. Četlo se to docela příjemně, třeba ve srovnání s těmi Štaufy to nebylo na morálku ani vzdáleně tak náročné.

Dám pár zajímavostí a půjdu spát. Tahle doba je napytel každý rok úplně stejně.

První perlička, o níž jsem nevěděl, se týká časových pásem. Neuvědomil jsem si, že to je poměrně pokročilá konvence. Bylo domluveno až na konferenci v roce 1884, že území v jednom časovém pásmu budou mít stejný čas. Do té doby se v každém místě čas určoval samostatně podle slunce. Což se projevilo naplno zavedením mezinárodní železnice. To musela být neuvěřitelná věda se v tom vyznat, když pomalu v každé zastávce platil trochu jiný čas.

místní časy

Zde ukázka přepočítací tabulky. Pražský čas byl o 4 minuty napřed proti berlínskému.

Vůbec ta historie vývoje těch časových konvencí se mi líbila. Třeba ohledně kalendáře: naše měsíce máme od Egypťanů díky pí. Kleopatře, která v jedenadvaceti letech získala p. Ceasara (52 let) pro ehm egyptskou kulturu (prý hned první noc). Takže on zrušil do té doby užívané měsíční měsíce, co trvaly 29,5 dne a musely být často doplňovány, aby se nerozcházely tolik s rokem, a zavedl i v říši měsíce o 31 a 30 dnech a jeden s 28 s jedním přestupným dnem každé čtyři roky.

Pokud jde o týden, tak to je velice stará konvence, že se ani neví, od kdy. Už byl ve starém Babylonu. Patrně odtamtud to měli židé a po nich tomu zůstali věrni i křesťané a muslimové. Tyto náboženské konotace sváděly v revolucích k útokům na instituci týdne. Ve Francii vydržel 12 let experiment s 30-denními měsíci po třech dekádách. Tomu na oblibě nepřispělo logicky už to, že volný den byl jen každý desátý. V Rusku odstranili týden v roce 1929 a nahradili ho pětidenním cyklem. To bylo dobré aspoň, že bylo dříve volno. Ale nebyl pevný den volna: občané byli rozděleni na do pěti kategorií (každá měla barvu) a každá barva měla volno jiný den. Tím se nedalo moc fungovat, protože každý doma měl jindy volno, čímž se měly posílit jiné kolektivy než tradiční. Pro neoblibu to zrušili za dva roky a od 1931 zavedli šestidenní týden s pevným dnem volna. Píšou tam, že na venkově na to celkem ale kašlali, drželi tradiční týden a do práce nechodili jak v ten šestidenní volný den, tak v neděli. V roce 1940 se zase vrátili k normálnímu týdnu.

Velká část je věnována vnitřnímu biologickému času a biorytmům. Píšou tam o počínající chronoterapii, že na různé zdravotní problémy může třeba pomoci jen přizpůsobení životního rytmu vnitřním biologickým hodinám. Případně, že terapie by se měla přizpůsobit biorytmům (aspoň kdy brát prášky).

- Mezi třetí a šestou ráno je nejvíc astmatických záchvatů, úmrtí a porodů.

- Symptomy jsou často nejsilnější v noci, když má tělo nejnižší teplotu, puls a krevní tlak.

- Klouby lidí s artritidou bolí víc ráno, s atrózou spíš večer.

Že prý třeba práce ve směnném provozu je dlouhodobě celkem jednoznačně zdraví škodlivá.

Popisují rozdíly mezi časovými typy, těmi skřivany a sovami. Taky je tam přehled toho, jak se tohle proměńuje během života: dítka jsou skřivani, v pubertě jsou všichni sovy, po dvacítce se to zase vrací zpátky více ke skřivanům, u žen dříve než u mužů.

biorytmus

Průběh dne v těle. Nejvyšší teplota je v sedm večer, nejvyšší plodnost v šest ráno, nejlepší koncentrace ráno v deset.

Líbí se mi, jak vyzývají k pochopení pro ráno se bezduše ploužící puberťáky, že za to nemohou, že jsou ve vývoji. Zatím doma puberťáka nemáme, ale úplně to vidím před sebou.

V průběhu dětství se posunuje rytmus pomalu stále dále do noci. Toto opožďování se v pubertě náhle zvýrazní. Prakticky všichni dospívající se stanou v pubertě sovami, tj. nočními typy. Najednou nechodí večer spát a ráno u snídaně působí komatózně.

Líbí se mi hlavně to slovo, že někdo působí u snídaně komatózně.

Píšou ale, že v jedné dánské škole zavedli pro některé žáky docházku až od deseti hodin. Ale po pár letech to zase vrátili, protože ty lemplové to nestíhali ani na desátou. (Ano, jsem spíše tak trochu skřivan.)  Jsou na to prý na webu testy, jaký typ člověk je. Ve městěch bývají spíš sovy. Jestli jsem to pochopil, tak pobyt v interiérech podporuje spíš nezdravé ponocování, zatímco kdo se proskočí po poli, tak brzo vstává. To jsou prostě samé barevné fujtajblové šantánové lucerničky a z toho nezdravé ponocování!

megality-microsoft

Opět je krásná úprava. Tyhle dvě fotky jsou na protějších stranách a jejich analogie se nijak nekomentuje,
prostě to tak je. Takhle to nevynikne, když jsem je zmenšil a slepil k sobě. Ale pohled na papíře mě uchvátil.
Vlevo megalitický hrob v Irsku (3000 l. př. n. l.), vpravo serverové centrum Microsoft v USA.

Taky tam popisují různé ty experimenty, jak dobré má člověk vnitřní hodiny, když se nechávají dobrovolníci zavírat na celé týdny do jeskyní. Většinou prý se ustálí na rytmu 25-hodinového dne.

Pár článků je i o filozofii času a různých pojetích času v životním stylu. Třeba jsem si až tady uvědomil, jak brutální trapas je v Německu být nepřesný.

Taky tam píšou o nějaké studii, kde zkoušeli porovnávat životní tempo v polovině devadesátých let. Měřili to na třech faktorech: rychlost chůze na ulici, doba obsloužení na poště a přesnost veřejných hodin.

spiegel životní tempo

Měření dělali ve 31 zemi, i  u nás. A vyšlo jim, že máme lehce zpomalené životní tempo.

Je tam zkrátka mnoho zajímavostí a mohu dosvědčit, že i Spiegel Wissen se dá.

Do tohoto týdne bych čtenářům i sobě popřál, abychom nějak vymysleli, jak současně usilovně postupovat vpřed a přitom zůstat schovaný v zákopu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Časopis o času eithne 14. 12. 2010 - 01:05
RE(2x): Časopis o času jarmik 14. 12. 2010 - 07:29
RE: Časopis o času james003 14. 12. 2010 - 11:54
RE: Časopis o času kobliha 14. 12. 2010 - 13:51
RE: Časopis o času jarmik 15. 12. 2010 - 01:18
RE: Časopis o času jre 17. 12. 2010 - 14:11
RE: Časopis o času lukas* 29. 12. 2010 - 12:58
RE: Časopis o času deny* 05. 01. 2011 - 09:01
RE: Časopis o času jan 30. 03. 2011 - 00:41