Dnes jeden pěkný současný český román. A současně další vyřízená výpůjčka.
Román Sedmikostelí od p. Miloše Urbana mi půjčil nedávno p. TN. Na první pokus jsem se nějak nemohl začíst. Ale na druhý to šlo už dobře. A za chvilku jsem se skoro těšil na cesty do práce a z práce, až si v metru ukousnu zase pár stránek.
A to i přesto, že mám dojem, jakoby kvalita textu postupně klesala. Hned vpředu je nádherný kus vyprávění, asi jediný, který mě vzal opravdu za srdce. Je tam vzpomínková kapitola vypravěče, když jako dítě vyrůstal v Mladé Boleslavi a jezdili s rodiči někdy v době normalizace každý rok na dovolenou k Máchovu jezeru. Jednou ho vzal otec na prohlídku Bezdězu, kde pak (otec) flirtoval s průvodkyní. Tahle pasáž se mi literárně líbila nejvíc. Potom už to bylo čtení více pro rozum než pro srdce. Navíc - ale to opravdu je jen dojem, který nemusí být pravdivý - se mi zdálo, že postupem doby klesá četnost výjimečných poetických vět a krásných obratů. Zpočátku je jich spoustu.
Asi nikdo, kdo kdy psal o Sedmikostelí, nemůže pominout zcela unikátní provedení knížky. Skutečně výjimečný čtenářský zážitek a nádhera: papír je žlutý, text asi hnědý, každá stránka má hnědý okraj s ornamentem a navíc knihu provází hodně ilustrací. A co víc! Každá ilustrace má pod sebou úryvek z textu, který zobrazuje - to se mi vždycky strašně líbilo, hlavně třeba ve verneovkách.
Jsem si vědom toho, že p. Urban je již léta českou literární hvězdou, ale já jsem ho začal číst teprve nedávno a Sedmikostelí je teprve druhá kniha, kterou od něj znám. Takže nemohu sloužit ohledně názoru, jak si stojí Sedmikostelí mezi ostatními pracemi p. Urbana.
Ukázka jedné dvojstrany, to se čte samo.
Sedmikostelí je věnováno architektuře pražského Nového Města. Je vynikající motivací například na nějakou novoměstskou vycházku (jako to bylo pro mě - psal jsem zde). Průběžně vypravěč vyslovuje radikální názory na novoměstské stavby z pohledu staromilce gotického města založeného Karlem IV.:
- Národní Muzeum je "bedna od čaje, které narazili kulicha, aby odpoutali pozornost od její škaredosti".
- Václavák (častěji však říká Koňský trh) "je nudle dlouhá tři čtvrtě kilometru a musím jí přiznat, že aspoň plní úlohu řecké agory. Ale jak je možné, že nemá jediný kostel?"
- Zvláště emotivní pasáže jsou věnované zaniklé zástavbě na Vyšehradě.
Jan Žižka, krvavý špalek i katovská sekyra české pokory, byl nejhorším ztělesněním českého křupanství, co dějiny pamatují, odstrašujícím vzorem asiatského barbarství a brutality, naším neštěstím a mezinárodní ostudou; to kvůli němu se nám po šedesát desítek let třesou ruce. Jeho zmaření Vyšehradu, nejskvostnější kameje románské Evropy, si svou ničivostí nezadalo s pražskou asanací přelomu devatenáctého a dvacátého století. A i kdyby u toho sám nebyl, jeho krvelačný vlčák Želivský, teorista v kněžském hábitu, to se svou smečkou hravě zvládl.
Nebo jinde na stejné téma:
Toto <husitské> vyhlazení přestála bez úhony - leč s notným štěstím, neboť ji v obrozeném devatenáctém století měla vyvrátit silnice - jen rotunda svatého Martina: pomník středoevropské Atlantidy, jíž bývalo palácové město Vyšehrad. ... Vertikála, po níž Praha vystoupala ke hvězdám. Praha byla krásnější než Babylon. Praha byla krásnější než Řím.
- Hlavní oblastí zájmu knihy je však Karlovo náměstí (častěji jako Dobytčí trh) a okolí, neboli Horní Nové Město. Centrálním místem příběhu vůbec je asi kostel sv. Štěpána, u něhož si opakovaně postavy pochvalují, jak byl pěkně v 19. století regotizován. Pro většinu jednajících je opakem ušlechtilé gotiky kýčovité baroko, zejména na adresu práce Dientzenhoferů je rozeseto v průběhu děje několik výtek, až nadávek (nejhorší kýčaři, šmíra). Ohledně kostela Sv. Jana Nepomuckého na Skalce, který se mi líbíl v knize o Dientzenhoferech, píše vypravěč v Sedmikostelí, že "zde není nejhůře umístěn, ale má nešťastně vychýlené postavení věží, takže vypadá jako chromý. Mohou věřící navštěvující takový kostel nepochybovat?"
Ještě by se patřilo něco doplnit o žánru gotického románu, k němuž se Sedmikostelí hlásí. Postavy o gotických románech diskutují, je tam téměř seznam hlavních děl a rozbor jejich různých druhů. To není však nic pro mě, protože v dohledné době nemíním nastudovat historii anglického gotického románu. Proti takové stylizaci ale nic nemám. Počítám, že do toho žánru bude zapadat třeba ta záliba ve středověku a průběžné krvavé zločiny, jejichž vyšetřování nese děj. Jelikož itentita pachatele poměrně brzy krystalizuje a vypravěč se zločinům snaží zabránit, tak je Sedmikostelí vlastně trochu thriller.
Knihu doporučuji, velice mě bavila (byť až na druhý pokus).
První věta knihy: Bylo překrásné jitro na začátku listopadu.
Poslední věta: Jen s touto vyhlídkou přečkáme apokalypsu, jen s touto vírou pronikneme do nového rajského věku, krásného a blahoslaveného čtrnáctého století.